[186v]číslo strany rukopisuovšem pro pravdu bojíce se pohanění od lidí a utrpenie tělestného, jsme podobni kniežatóm židovským, o nichž die sv. Jan ve čtení[346]na okraji připsáno „Io 12“: „Z kniežat mnozí uvěřili v něho, ale pro zákonníky nevyznávali sú, aby z zboru vyvrženi nebyli. Neb sú více milovali chválu lidskú než chválu boží.“ Aj, teď máš, že věřili sú, ale nevyznávali sú, bojíce se vyobcovánie, aby hanby neměli. I radějše sú sobě zachovali od lidí chválu než od Boha. Ó, co těch jest kniežat, mistróv, kněží i jiných, jenž bojíce se kletby, nesmějí pravdy Kristovy, a tak i Krista vyznávati. A co jich, jenž bojíce se biedného zboží ztratiti, nesmějí pravdy vyznati. A ovšem kteříž bojíce se tělestného života na smrt poddati, pobíhají od pravdy.

Ty tři bázni: prvá ztratiti[347]„ztratiti“ dopsáno jinou rukou na okraji chválu a přízen lidskú. Druhá ztratiti zboží. Třetí ztratiti živnost tělestnú: odstrkují lidi nestatečné od pravdy vyznání Spasitele Jezukrista, an slíbil i za čest i za zboží i za život. Za čest, řka[348]na okraji připsáno „Mc 8“: „Kto mě vyzná a slova má mezi národem tímto cizoložným a hřiešným, i syn člově[187r]číslo strany rukopisuka vyzná ho, když přijde v oslavě otce svého s anděly svými.“ Pak za zboží slíbil pod přísahú, řka[349]na okraji připsáno „Mc 10“: „Věru pravi vám! Nižádný nenie, ktož opustí dóm aneb bratří aneb sestry neb otce neb máteř neb děti aneb rolí pro mě a pro čtení, by nevzal stokrát tolikéž.“ A potom za život slibuje, die: „A na budúcím věku život věčný.“ A jinde die[350]na okraji připsáno „Mc 8“: „Ktož ztratí život svój pro mě a pro čtení, spasenu jej učiním.“ Kterak? Že bude živ na věky v radosti. Neb die[351]na okraji připsáno „Io 12“: „Ktož nenávidí živosti své, to věz že nedá vuoli tělestnosti v tomto světě, k životu věčnému ostřiehá ji.“ Ó, běda nám, kak sme biední, že nevážíme nekonečné chvály více než časné, hubené, kratičké. A zbožie věčného nevážíme víc než časného. O němž die Spasitel[352]na okraji připsáno „Mc 8“: „Co platno jest člověku, by vešken svět získal, a své duši uškodil?“ A že nesmíme života nasaditi biedného, tesklivého, bolestného, jenž má vždy umříti, za život věčný, slavný, veselý, nebolestný, a že ta bázen jest najtěžší, protož tu chtě od svých vyvolených odstrčiti,