[184v]číslo strany rukopisuhnúti. A všecky skutky své činí, aby byli vidíni od lidí, nebť rozšiřují nápisy své a veliké činí podolky a milují najprvnější sedění na večeřech a prvnie stolice v zbořiech a pozdravenie na tržišti a nazváni býti mistři.“

Teď máš krásně vypsány hřiechy mistrské, rozumějž, že die Spasitel: „Na stolici Mojžíšově seděli sú mistři.“ Když die „seděli sú“, nemíníť, jako by o nich mluvil, jenž sú před ním byli, ale míníť Kristus ty, kteříž sú po něm, a mluví proto, řka „ seděli sú“, jako by se stalo, aby nás ujistil, že tak sednú. Ani skrze stolici rozuměj dřevěnú neb kamennú stolici Mojžíšovu, neb té není. Ale vedlé řeči svatého Augustina a jiných svatých skrze stolici rozuměj dóstojenství v duchovenství. V němž sú papežové, biskupi a jiní kněží, a zvláště mistří, jakož die Spasitel. Jich velí poslúchati, řka: „Všechny věci, kteréž vám povědie, čiňte, ale vedlé jich skutkóv neroďte činiti.“ Tu die sv. Augustin[341]na okraji latinský přípisek: „Což praví mého, to čiňte, ale praví li co svého, činiti neroďte.“ A to míní Kristus, řka: [185r]číslo strany rukopisu„Ale vedlé jich skutkóv neroďte činiti.“ Jich činové jsú, kteří sú proti božiemu přikázaní a proti jeho radě. Protož mají lidé pilni býti a roztíkati, kdy činie boží přikázaní a radu a kdy přikazují, což není proti boží vóli, aby to zachovali a činili, ale což by bylo proti vóli boží, aby neposlúchali[342] „ale což by bylo proti vóli boží, aby neposlúchali“ dopsáno na okraji. A tomu na potvrzení, že to míní Kristus, die sv. Marek takto[343]na okraji připsáno „Mc 12“: „Mnohý zástup rád ho poslúcháše. I řekl jest jim v svém učení: Varujte se od mistróv, kteřížť chtí v bílém rúše choditi a pozdravováni býti na tržišti a na prvních stolicech seděti v školách a první sedění na hodech.“ Aj, teď máš, že die Spasitel: „Varujte se pilně od mistróv.“ I co se mají varovati? Jedné aby jich v skutcích zlých nenásledovali a v zlém neposlúchali. A když dále die Kristus, proč jich nemá lid následovati, řka, že praví, a nečiní. V tom dotýká všech prelátóv a kněží, jenž jiným praví a přikazují, a sami nečiní, a zvláště mistři. Věrně slýchal sem v školách ty řeči od mistróv o pokoře, o trpělivosti, o chudobě a o statečnosti i o jiných ctnostech, že tak pilně a tuze sú vymlu[185v]číslo strany rukopisuvili,