Ducha svatého sluhú pokládaje. Protož psáno jest, že svatokupecstvie jest těžší kacieřstvie než Macedoniovo, jenž je řekl, by Duch svatý byl sluhú Otce i Syna. A svatokupci, ti pak činí, aby Duch svatý slúžil stvoření. Rozuměj: Macedonius, ten proto byl jest kacieřem, že držel, by Duch svatý byl sluha Syna božieho. A to jest kacieřství. Neb v božství nižádná osoba není menší než druhá v dóstojenství. A kdyby Duch svatý slúžil Otci Bohu a Bohu Synu, tehdy by byl menší. A to jest proti onomu Písmu: „Rovný Otec, rovný Syn, rovný i Duch svatý“, to věz v dóstojenství. A že svatokupec, dávaje neb bera dary tělesné za dary Ducha svatého, ač usty nedie, ale skutkem pokládá, že by milost Ducha svatého mohla býti za penieze kúpena, a tak menší než to stvoření položena. A to jest těžší než řéci, že by Duch svatý byl sluha Otce Boha. Protož svatokupecství jest těžší než Macedoniovo kacieřství. Ale po hřiechu toho svatokupci nedbají, ani roztíkají, neb lakomstvie, to jest je oslepilo. Pak páté účasten jest někdo svatokupecstvie nepomocí, tak že, maje moc od Boha danú, i nechce té moci přičiniti proti tomu hřiechu, aby před se nešel aneb aby byl staven. Neb poněvadž vidí bližnieho, an tone v hříchu k zatracení, a má moc od Boha danú, aby jemu pomohl jako úd téhož těla druhému údu, i kterak muož od toho hřiechu vymluven býti? Neb poněvadž vida člověka, an tone u vodě, a moha jemu pomoci, nepomohl by, byl by vinen jeho smrtí. Ovšem v duchovenství, neučiní li pomoci, aby neutonul na duši. Šesté jest někto účasten svatokupecství netresktáním neb mlčením. Takže když kolivěk vyšší neb jiný křikem, kázaním neb učením mohl by odraziti člověka od toho hřiecha, a neodrazí, aneb ač by nemohl odraziti, avšak proto aby učinil, co na něm jest. A ten hřiech zvláště jest na kniežatech, na prelátiech a na mistřiech. A tato řeč má založení v Písmě. Neb die sv. Pavel: „Kteří také věci činie, hodni sú smrti, ne toliko ktož činí hřiechy, ale kteří přivolují těm, jenž činie.“ Protož die sv.