svoji oči ote mne, nebo přěd nima rád bych zaletěl. Vláskové tvoji jako stáda [kozie, ješto sú sě ukázala z Galaad[51].]text doplněný editorem Ct6,5 [Zubi tvoji jako stáda]text doplněný editorem[52]Zubi tvoji jako stáda] Dentes tui sicut grex lat. ovčie, ješto jsú vzešla z napajadl, všěcky blížencě jěhenčie jmajíce a jalová nenie mezi nimi. Ct6,6 Jako kuorka zrnatého jablka, takež jahódky v tvú lící kromě tvú očí. Ct6,7 Šestdesát jest králevých a osmdesát ženim a děvečkám nenie čísla. Ct6,8 Jediná jest holubička má, svrchovaná má, jediná jest svéj mateři, vzvolená svéj rodilici. I viděly jsú ji dcery sionské a přěblaženú jsú ji nazvaly a královny i ženimy sú ji chválily. Ct6,9 Která jest to, ješto vzcházie jako zořě povstávajíc, krásná jako měsiec, výborná jako slunce, hrozná jako zástup vojenský zpósobený? Ct6,10 Sešla jsem u mú zahradu, abych uzřěla jablka podolnie a opatřila, ktve li vinnicě a vzplodila li jest jablka zrnatá. Ct6,11 Nevěděla jsem, že má přietelnicě zamútila mě pro vozy Aminadabovy. Ct6,12 Navrať sě, navrať sě, Sunamitis, navrať sě, navrať sě, ať na tě patřímy!
Sedmá kapitola
Ct7,1 Čso uzříš na Sunamitě, jedno pluky zástupové? Kterak jsú krásné kroky tvé v třěvíčkách, dcero kniežěcie! Stávek tvých bedr jakožto zápony ukované rukú řemeslníkovú. Ct7,2 Pupek tvój jako řěpicě hladká, nikdy nepotřěbujíc pitie. Břicho tvé jako stoh pšeničný obložen lilijumem. Ct7,3 Tvé prsi jako dva srny, blížencě srnie. Ct7,4 Šíjě tvá jako věžě slonová, oči tvoji jako rybníci ezebonščí, ješto jsú u bráně dcery množstvie. Nos tvój jako věžě libanská, ješto patří proti Damašku. Ct7,5 Hlava tvá jako Karmelus a kadeřě tvé hlavy jako zlatohlav králevý s cievkami zetkaný. Ct7,6 Kterak jsi krásná i líbezná, přězmilelá, v tvéj rozkoši! Ct7,7 Postava tvá podobna jest k palmě a tvé prsi k hroznuom. Ct7,8 Řekl jsem: „Vstúpím na palmu a načeši ovocě jejie.“ I budú tvé prsi jako hroznové u vinnici a vóně z tvých úst jako vóně jablečná. Ct7,9 Hrdlo tvé jako víno najlepšie, dóstojné mému zmilelému ku pití i jeho rtuom i zubuom ke žvání. Ct7,10 Já jsem mému zmilelému a jeho obrácenie ke mně. Ct7,11 Pojdi, muoj zmilelý, vyjděm na pole, přěbuďme ve vsech. Ct7,12 Ráno vstanem do vinnic, uzříme, zakvetla li jest vinnicě, a také uzříme, zarodilo li sě jest ovoce mezi květem a kvetlo li jest dřievie zrnatých jablek, a tu tobě dám své prsi. Ct7,13 Mandragory daly jsú vóni v našich vratech, všěcka jablka, nová i vetchá, zmilitký mój, schovala jsem tobě.
Osmá kapitola
Ct8,1 Kto mi tě dá, brachka mého, súce prsi mateře mé, bych tě nalezla samoho vně a políbila tě a by mnú ižádný nepohrdal? Ct8,2 Chytím tě i uvedu v duom mé mateře, u pokoj rodlicě mé. Tu mě budeš učiti a dám tobě pitie z vína udělané a mest z mých zrnatých jablek. Ct8,3 Levicě jeho pod mú hlavú a pravicě jeho přitúlí mě. Ct8,4 „Zaklínaji vás, dcery jerusalemské, abyšte nebudily ani procítiti kázaly zmilelici, pokudž sama nechce.“ Ct8,5 Která jest to, ješto vzcházie s púščě, jsúci plna rozkoší, zpolehši na svém zmilelém? Pod dřěvem jablonovým ubudil jsem tě, tu jest nakažena […[79].]text doplněný editorem Ct8,6 […]text doplněný editorem Ct8,7 […]text doplněný editorem Ct8,8 […]text doplněný editorem Ct8,9 […]text doplněný editorem Ct8,10 […]text doplněný editorem Ct8,11 […]text doplněný editorem Ct8,12 […]text doplněný editorem Ct8,13 […]text doplněný editorem Ct8,14 […]text doplněný editorem
