tvój hlas u mú uší, nebo tvój hlas jest sladký a tvój obličěj krásný.“ Ct2,15 Zlapajte nám lišencě malé, ješto hubie vinnici, neb našě vinnicě vzkvetla jest. Ct2,16 Batík mój mně a já jemu, jenž sě pase prostřěd lilijuma, Ct2,17 poňadž sě den výší a dolóv sě chýlí stieň. Vrať sě, mój zmilelče, a buď roven srně a kolúchovi jeleniemu na horách bettelských!
Třetie kapitola
Ct3,1 U postélcě méj přěs noc jsem hledala, jehož miluje dušě má; hledala jsem jeho, ale nenalezla. Ct3,2 Vzstanu i vztočím sě po městu, po třiedách i uliciech hledajíci, jehož miluje dušě má; hledala jsem jeho, ale nenalezla. Ct3,3 Nalezú mě hlásní, jížto střěhú města. „Zdali ste viděli, jehožto miluje dušě má?“ Ct3,4 Pak malečko když ot nich otjid, nalez, jehož miluje dušě má. Lapich jeho a nepustich, dokud jsem jeho neuvedla v duom mateře své, u pokoj rodlicě mé. Ct3,5 Zaklínaji vás, dcery jeruzalémské, skrzě srny i jeleny polské, abyste nebudily ani procítiti kázaly zmilelici, poňaž sama nechce. Ct3,6 Která je to, ješto vzcházie přěs púšči jako slúp dymný z věcí vonných, myrry i kadidla i všelikého drahého prachu? Ct3,7 Toť, posteli Šalomúnovu obstúpilo jest šesdesát najsilnějších hrdin israhelských, Ct3,8 všickni držiece mečě, k válkám umělí, a každého meč u jeho bedry pro strach nocní. Ct3,9 Pokoj sobě učinil král Šalomún z dřievie libanského, Ct3,10 v ňemžto jest udělal slúpy střiebrné, lože zlaté i opal svrchu i okolo zlatohlavem ot polu milosrdie pro dcery jerusalemské. Ct3,11 Vyjděte a uzřite, dcery Sion, krále Šalomúna v jeho koruně, jížto jest jej korunovala jeho mátě dne jeho oddávanie a ve dne veselé srdce jeho.
Čtvrtá kapitola
Ct4,1 Kterak jsi tak velmi krásná, přietelnicečko má, kterak jsi krásná! Oči tvoji jako holubiej krom toho, což sě vnitř tají. Vlasi tvoji jako stáda kozie, ješto jsú sešly s hory galádské. Ct4,2 Zubi tvoji jako stáda střižených ovec, ješto jsú vzešly z napajadl, všěcky jmajíce po dvém jěhnec, a jalová nenie mezi nimi. Ct4,3 Jako věnček črvený tvá rty a slovce tvé sladké. Jako křížěl zrnatého jablka, takeže i jahódky tvú lící jsú krom toho, ješto sě vnitř tají. Ct4,4 Jako věžě Davidova šíjě tvá, ješto jest udělána [s ]text doplněný editorem[32]s] cum lat. svými erkéři, tisíc ščítóv visí na niej, i oděnie všěch hrdin. Ct4,5 Tvé prsi jsú jako dva jeleny a jako dva sirní blížencě, ješto sě pasú prosěd lilijuma. Ct4,6 Dokudž sě den výší a dolóv sě chýlí stieň, pójdu na horu, kdež jest myrra, a na pahorek, tu, kdež jest kadidlo. Ct4,7 Všěcko jsi krásná, přietelničko má, a poškvrny nenie při tobě. Ct4,8 Pojdi z Libana, choti má, poď z Libana, poď, budeš korunována, z výsosti Amana, z vrchu Seir a Hermon, z jěskyň lvových, s hór pardových. Ct4,9 Ranila jsi srdce mé, sestřičko má, choti má, ranila jsi srdce mé jedním očkem tvým a jedním vláskem na tvéj šíji. Ct4,10 Kterak jsú přieliš krásné prsi tvé, sestřičko má, choti má! Krašie jsú prsi tvé nežli víno a vóně tvých mastí nade všěcky drahé vóně. Ct4,11 Plást strdi kapající jsta tvá retky, choti, stred a mléko pod tvým jazykem a vóně
