1. Dochování a popis rukopisu

Rukopis Bible drážďanské byl zničen za první světové války. Podrobnosti o rukopisu a jeho obsahu známe z detailních popisů Josefa Dobrovského (1798, s. 244–245) a Josefa Vraštila (dochováno pouze ve výpiscích Josefa Vašici), také se zachovaly opisy několika biblických knih a velmi cenné fotokopie některých folií. Historie rukopisu je známa až od 16. století, kdy byl vzácný kodex převázán nákladem paní Anny Šlejnicové z Leskovce. Na konci 18. století byl již uložen v kurfiřtské knihovně v Drážďanech (dnes Die Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek) pod signaturou O e 85. V červenci roku 1914 byl rukopis zapůjčen do belgické Lovaně k ofotografování, zde však rukopis při německé invazi shořel v univerzitní knihovně. Zachovány zůstaly pouze fotografie s třetinou folií rukopisu

V opisech a na fotokopiích je zachována přibližně třetina textu Bible drážďanské (Kyas 1997, s. 38). Fotokopie totiž zahrnují jen recta druhé části rukopisu (folia 301–681). Mikrofilmy, vzniklé přefotografováním původních snímků z roku 1914, jsou uloženy ve Staročeské sbírce Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. (inv. č.: Arch. fot. 121, 122, 123, 2455). V téže sbírce jsou uloženy i fotokopie Vraštilova přepisu Žaltáře i s kantiky (inv. č.: Arch. fot. 124) a Tobiáše s čtveroevangeliem a úryvky z epištol, Skutků apoštolských a Zjevení (inv. č.: Arch. fot. 120; srov. Kyas 1997, s. 37). Kopie z těchto fotokopií jsou dostupné i v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Pergamenový rukopis o velikosti 40 × 28 cm čítal celkem 685 listů v 70 složkách. Text byl psán v zrcadle 28 × 18 cm ve dvou sloupcích po 42 nebo 43 řádcích. Na vzniku rukopisu se podílelo sedm písařů. Mimo zápisy hlavních písařů se v opise objevuje drobné kurzivní písmo korektorů. Výzdoba bible byla poměrně jednoduchá, na počátku biblických knih a na začátcích jednotlivých oddílů Žaltáře byly barevné, většinou ornamentální iniciály, jen devět bylo figurálních. Podrobný popis rukopisu viz Staročeská Bible drážďanská a olomoucká. 1. Evangelia, s. 15–18; Kyas 1997, s. 38–42.

Rukopis není datován. Doba sepsání kodexu se upřesňuje podle různých hledisek (srov. Sichálek 2017, s. 72–73). Písmo všech hlavních písařů rukopisu odpovídá gotické minuskuli, kterou se psalo v druhé polovině 14. století (Kyas – Pečírková 1993, s. 392; Kyas 1997, s. 40, zpřesňuje na dobu od 50. do 80. let 14. století). Iluminace vznikly v dílně Mistra Křižovnického brevíře, prominentním ateliéru druhé třetiny 14. století, podle provedení některých detailů zřejmě až v druhé polovině 60. let (Stejskal 1993, s. 414; Gaudek 2019).

Bible drážďanská obsahovala všechny knihy obvyklé ve středověké Vulgátě, též Modlitbu krále Manasse a Druhou knihu Ezdrášovu (3 Esd). Na konci Knihy žalmů jsou zapsána tři starozákonní kantika a Athanasijské vyznání víry. Měla též několik předmluv (Kyas 1997, s. 38–39; Staročeské biblické předmluvy, 2019, s. 19–20).

2. Specifika biblického překladu

Na nejstarším překladu celé bible do staré češtiny se podílelo asi deset překladatelů, které je možné rozdělit podle jejich typické terminologie na dvě skupiny (srov. Kyas 1971, s. 56; Kyas 1997, s. 43). První skupina používala termíny: sacerdos – pop, benedictus – blahoslavený, adorare – klaněti sě, blasphemare – (po)rúhati sě; druhá skupina užívala odlišná slova: sacerdos – kněz, benedictus – požehnaný, adorare – modliti sě, blasphemare – haněti, potupně mluviti, posuzovati aj. Obě skupiny překladatelů zřejmě pocházely z odlišného prostředí, kde byly tyto termíny takto ustálené. Překladatelé první skupiny tlumočili Oktateuch, knihy Paralipomenon, Ezdráše, Judit, Ester, Job, sapienční knihy a evangelia, do druhé skupiny patřil tzv. neznámý dominikán, významný spisovatel a autor překladu Pasionálu a Života Krista pána, který pro bibli převedl Tobiáše, Skutky apoštolské a snad i knihy Královské, další překladatelé druhé skupiny, asi příslušníci dominikánského řádu, pak přetlumočili knihy prorocké a Makabejské, epištoly a Zjevení sv. Jana. Žaltář byl převzat z upravené verze nejstaršího překladu žalmů z přelomu 13. a 14. století. Jsou to převážně poměrně zdařilé a volné překlady, které se snaží o dobrou srozumitelnost více než o doslovnost (srov. Kyas 1997, s. 44).

Překladatel Písně písní se označuje jako třetí překladatel a spadá do první překladatelské skupiny. Vystačil si s poměrně běžnou zásobou slov, místy však užíval méně známých výrazů, zřejmě dialektismů. Nevkládal do textu interpolované výklady, které byly u ostatních překladatelů uvozeny výrazem točíš, a jen v jednom případě uvádí vysvětlivku (drahé kořenie mé, ješto slóve nardus Ct 1,11). Přebásnění Písně písní je velmi zdařilé, překladatel zde zřejmě mohl oproti didaktickým knihám plně rozvinout své básnické dovednosti. Po způsobu lyriky užívá překladatel mnoha zdrobnělin (např. Ranila jsi srdce mé, sestřičko má, choti má, ranila jsi srdce mé jedním očkem tvým a jedním vláskem na tvéj šíji Ct 4,9; srov. Kyas 1971, s. 33–36).

3. Ediční zpracování

Bible drážďanská byla zásluhou Vladimíra Kyase zpřístupněna v paleografickém znění v kritické edici Staročeské Bible drážďanské a olomoucké (1. díl: Evangelia vyšel v roce 1981, 2. díl: Epištoly, Skutky apoštolů, Apokalypsa v 1985, 3. díl: Genesis–Esdráš v 1988, 4. díl Tobiáš–Sirachovec dokončen J. Pečírkovou v 1996), poslední díl byl připraven kolektivem pracovnic oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR pod vedením Jaroslavy Pečírkové (5. díl, 1. část: Izaiáš–Daniel, 2. část: Ozeáš – 2. Makabejská 2009). Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; Prol. ad Gn, Prol. 4 ad Mt, Prol. 3 ad R, Prol. 3 ad 2 C, Prol. 2 ad G, Prol. 2 ad Ph, Prol. ad 2 Th, Prol. ad Tt, Prol. ad Phm, Prol. 5 ad A, Prol. 2 ad Canon). Jednotlivé biblické knihy jsou postupně zveřejňovány v rámci edičního modulu Vokabuláře webového.[1] Srov. [Bible drážďanská, Matoušovo evangelium]. Ed. Voleková, Kateřina, Svobodová, Andrea. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 21. 9. 2021]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{8fcd56f2-4372-4056-b569-d813ae17cf3d}/; [Bible drážďanská, Markovo evangelium]. Ed. Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2020 [cit. 21. 9. 2021]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{12de7964-b5d4-4862-9919-b55dc6c801ae}/. Edice Písně písní byla zpracována v rámci diplomové práce Jazykový rozbor českých překladů Písně písní před Biblí kralickou Anny Michalcové obhájené roku 2021 v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

3.1 Píseň písní

Píseň písní se v Bibli drážďanské zachovala na fotokopiích tří stran, které obsahují nadpis (fol. 345r), verše Ct 2,14–4,11 (fol. 346r) a Ct 6,4–8,5 (fol. 347r). První tři verše Písně písní (Ct 1,1–3) z nedochovaného folia 346v přebíráme z transliterovaného přepisu, který původně otiskl J. Dobrovský ve své studii Über den ersten Text der böhmischen Bibelübersetzung (1798, převzato též Hankou do monografie Dobrovského Slavín, Praha 1834, s. 395, a do kritické edice Staročeské Bible drážďanské a olomoucké, 1996, s. 426). Verše z ostatních nedochovaných folií nerekonstruujeme podle variantních rukopisů, ale jejich nedochování značíme v edici trojtečkou (…). V textu se na rozdíl od ostatních staročeských redakcí neobjevují rubriky (titulky), které většinou uvozují jednotlivé části na základě mystického pojetí (např. Hlas Kristóv, Hlas cierkve).

Předlohou pro přepis Písně písní byla primárně Kyasova paleografická edice v 4. díle Staročeské Bible drážďanské a olomoucké (1996, s. 426–437, v poznámkovém aparátu citováno jako Kyas), následně byl text kontrolován se zachovalými fotokopiemi rukopisu (podle fotokopií z mikrofilmu, viz též faksimile Biblia Slavica 1/1. Dresdner Bibel / Drážďanská Bible, 1993). V poznámkovém aparátu poukazujeme na místa, která jsou dle našeho názoru v kritické edici interpretována chybně (např. holubicy místo náležitého holubiey BiblDrážď 346rb, Ct 4,1), a na místa, u nichž jsme se od interpretace v kritické edici odchýlili, navzdory tomu, že ji nepovažujeme za nutně nesprávnou. Na zásahy do větných celků a užití interpunkce s ohledem na přiměřenost poznámkového aparátu neupozorňujeme.

3.1.1 Forma zápisu, písař a pravopis

Na Bibli drážďanské se podílelo celkem sedm písařů. Píseň písní přepisoval druhý písař, který přepisoval knihy Přísloví až Izaiáš 2,20 (ff. 329–382; Kyas 1997, s. 39). Tento písař přepsal největší část rukopisu (406 listů), tj. skoro dvě třetiny rukopisu. Jeho písmo je pěkné, pravidelné a hranatější. Zvlášť v úsecích psaných tímto písařem v rukopisu nacházíme mezery obvykle značené křížkem, které měly zřejmě značit části, které první opisovač nemohl přečíst z překladatelova originálu, a další opisovač toto nedopsání ponechal (Kyas 1997, s. 40). Mimo gotickou minuskuli písařů se v textu objevuje i drobné kurzivní písmo korektorů.

Druhý písař užívá spřežkový pravopis: spřežka cz značí hlásku c nebo č, spřežka rz značí hlásku ř. Grafém ſ značí hlásku s, výjimečně i hlásku š (ſalomunowu /Šalomúnovu/ BiblDrážď 346ra). Spřežka ſſ značí hlásku š, výjimečně i hlásku s (kraſſny /krásný/ BiblDrážď 346ra). Grafém z může značit jak hlásku z, tak hlásku ž. Písař píše často slabiku gie i na místech, kde je jotace po hlásce j nenáležitá. Kvantita v rukopisu zpravidla není značena, pouze výjimečně jsou užity gemináty (např. muu /mú/ BiblDrážď 346ra, ieruſalemſkee /jerusalemské/ BiblDrážď 346ra, kraaſne /krásné/ BiblDrážď 346rb). Specifické pro druhého písaře je poté to, že často neoznačuje měkkost v typu k nemu, naplnen (např. w nemzto /v ňemžto/ BiblDrážď 346ra; Kyas 1971, s. 36). V rukopisu také najdeme tzv. vlasovou čárku (owcíe /ovcě/ BiblDrážď 347ra) či podobné zdůrazňovací znaménko nad ypsilonem (např. uwynnẏci BiblDrážď 347rb). Text je členěn na věty a větné úseky tečkami. Začátky vět jsou signalizovány velkými písmeny. Nadpisy jsou psány odlišnou barvou inkoustu, iniciály kapitol taktéž.

3.1.2 Ediční zásady

V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, ve zkratce upozorníme na některé specifické jazykové jevy staročeského textu. Respektujeme zjednodušování souhláskových skupin (např. std > sd: šesdesát Ct 3,7), archaické formy (např. aorist silný 1. os. sg. otjid, nalez Ct 3,4) či lexémy (prosěd Ct 4,5) a řídce doložená slova (přietelnicěčka Ct 4,1).

Emendujeme pouze písařské chyby, jako jsou vynechaná písmena, případy nenáležité jotace (kromě komponentu všě-) apod. Na ojedinělé opravy provedené samotným písařem neupozorňujeme. Vynechaný text oproti předloze doplňujeme podle Bible olomoucké,[2] Olomouc, Vědecká knihovna v Olomouci, sign. M III 1/II, ff. 14v–16r. v poznámce připojujeme znění klementinské Vulgáty.[3] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ct.html; citován stav z 31. 8. 2021. Na chybějící text oproti latinské předloze, který nelze doplnit z variantního pramene, upozorňujeme v poznámce (+ lat.). Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Biblia Sacra iuxta Latinam vulgatam versionem ad codicum fidem XI (1962). Text Bible drážďanské, který není dochován na fotokopiích nebo v opisech, označujeme trojtečkou.

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. Přímou řeč v Písni písní označujeme v souladu s kritickou edicí Staročeská Bible drážďanská a olomoucká, IV: Tobiáš–Sirachovec (1996, s. 426–437).

Literatura

Biblia Sacra iuxta Latinam vulgatam versionem ad codicum fidem […], XI, Romae 1962.

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 19. 8. 2021).

Dobrovský, Josef (1798): Über den ersten Text der böhmischen Bibelübersetzung, nach den ältesten Handschriften derselben, besonders nach der Dresdner, Praha, s. 240–266.

Gaudek, Tomáš (2019): Výzdoba biblických předmluv v rukopisech českých biblí, in: Staročeské biblické předmluvy, Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha, s. 155–171.

Kyas, Vladimír (1971): První český překlad bible, Praha.

Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha – Řím.

Kyas, Vladimír – Pečírková, Jaroslava (1993): Die Dresdener oder Leskowetz-Bibel, in: Biblia Slavica I/1. Die alttschechische Dresdener Bibel. Drážďanská nebo Leskovecká bible. Facsimile aufgrund der photographischen Aufnahmen von 1914 nach dem verbrannten Original aus dem 14. Jahrhundert, Hans Rothe – Friedrich Scholz (eds.), Padeborn – München – Wien – Zürich, s. 385–409.

Michalcová, Anna (2021): Jazykový rozbor českých překladů Písně písní před Biblí kralickou, nepublikovaná diplomová práce, Praha, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.

Sichálek, Jakub (2017): European Background: Czech Translations, in: Wycliffite Bible. Origin, History and Interpretation, Elisabeth Solopova (ed.), Leiden – Boston, s. 66–84.

Staročeská Bible drážďanská a olomoucká, IV: Tobiáš–Sirachovec (1996), Vladimír Kyas – Věra Kyasová – Jaroslava Pečírková (eds.), Praha.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Dolní Břežany.

Stejskal, Karel (1993): Die älteste tschechische Bibelhandschrift in kunsthistorischer Sicht, in: Biblia Slavica I/1. Die alttschechische Dresdener Bibel. Drážďanská nebo Leskovecká bible. Facsimile aufgrund der photographischen Aufnahmen von 1914 nach dem verbrannten Original aus dem 14. Jahrhundert, Hans Rothe – Friedrich Scholz (eds.), Padeborn – München – Wien – Zürich, s. 411–425.

Vašica, Josef: Výpisky z Vraštilova popisu Bible drážďanské, rukopis, fotokopie uložené v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Práce používá data, které poskytuje výzkumná infrastruktura LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporovaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).