vycházieše z města.

Mc11,20 A když ráno jdiechu, uzřeli sú fík učiněn such ot kořenóv. Mc11,21 A vzpomanuv Petr, die jemu: „Mistře, aj, fík, kterémus zlořečil, usechl jest.“ Mc11,22 A otpověděv Ježíš, vecě jim: „Mějte vieru boží. Mc11,23 Věrně pravi vám, že ktož kolivěk řekl by hořě této: Zdvihni sě a pusť sě v moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil, že což kolivěk řekl by: Staň se, stane sě jemu. Mc11,24 Protož pravi vám, všěcky věci, kteréž kolivěk modléce sě prosíte, věřte, že vezmete, a přijdú vám. Mc11,25 A když stanete k modlení, otpusťte, ač co máte proti komu, aby i váš otec, jenž v nebesiech jest, otpustil vám hřiechy vašě. Mc11,26 [Pakli vy neodpustíte, ani otec váš, jenž v nebesiech jest, odpustí vám hřiechóv vašich.“]text doplněný editorem[53]Pakli vy neodpustíte, ani otec váš, jenž v nebesiech jest, odpustí vám hřiechóv vašich] Quod si vos non dimiseritis: nec Pater vester, qui in caelis est, dimittet vobis peccata vestra lat.

Mc11,27 I přijdú opět do Jeruzaléma. A když chodiechu v chrámě, přistúpichu k němu najvyšší kněžie a mistři a starší Mc11,28 a řkú jemu: „V které moci tyto věci činíš? A kto jest dal tobě tu moc, aby tyto věci činil?“ Mc11,29 A Ježíš otpověděv, vecě jim: „Otieži vás i já jednoho slova a otpoviete mi, a poviem vám, v které moci tyto věci činím. Mc11,30 Křest Janóv z nebe li bieše, čili z lidí? Otpovězte mi!“ Mc11,31 A oni mysléchu v sobě řkúce: „Dieme li: Z nebe, die nám: Proč ste tehdy nevěřili jemu? Mc11,32 Pakli dieme: Z lidí, bojíme sě lidu.“ Neb všickni mějiechu Jana, že by v pravdě prorok byl. Mc11,33 A otpověděvše řekli sú k Ježíšovi: „Nevieme!“ Otpověděv Ježíš vecě jim: „Aniž já vám pravím, v které moci tyto věci činím.“

XII.

Mc12,1 I poče jim v podobenstvích mluviti. „Vinnici jest štiepil člověk a opletl plotem a vykopal jest jámu a vzdělal věži a osadil ji vinaři a cestú bral sě jest. Mc12,2 I poslal jest k vinařóm v času sluhu, aby ot vinařóv vzal z užitka vinnicě. Mc12,3 Kteřížto popadše jeho, zbili sú a pustili sú prázdna. Mc12,4 A opět poslal jest k nim jiného sluhu i toho sú v hlavu ranili a haněními trápili. Mc12,5 A opět jiného poslal jest a toho sú zabili a mnoho jiných, některé tepúce a jiné zabíjejíce. Mc12,6 Tehdy ještě jednoho maje syna najmilejšieho, i toho jest poslal k nim najposlednějšieho řka, že snad sě budú styděti syna mého. Mc12,7 Ale vinaři řekli sú vespolek: Tentoť jest dědic, poďte, zabíme jeho a bude naše dědictvie. Mc12,8 A popadše jej, zabili sú a vyvrhli sú z vinnice. Mc12,9 Protož co učiní pán vinice? Přijde a zatratí vinaře a dá vinnici jiným. Mc12,10 Ani ste písma toho čtli: Kámen, kterýž sú zavrhli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní, Mc12,11 ot pána stalo sě jest toto a jest divné v očích našich?“ Mc12,12 A hledáchu ho jieti, i báli sú sě zástupa, neb sú poznali, že by k nim podobenstvie toto pověděl. A opustivše jej, otešli sú.

Mc12,13 I poslali sú k němu některé z zákonníkóv a z herodiánóv, aby jeho popadli v slově. Mc12,14 Kteřížto přišedše řkú jemu: „Mistře, vieme, že jsi pravý a netbáš na nižádného aniž zajisté zříš na tvář lidskú, ale v pravdě cěstu boží učíš. Slušie li daň dáti ciesaři, čili nedáme?“ Mc12,15 Jenž věda chytrost jich, vecě jim: „Co mne pokúšiete? Přineste mi peniez, ať ohlédám.“ Mc12,16 A oni podachu jemu. I vecě jim: „Čí jest obraz tento a napsánie?“ Řkú jemu: „Ciesařóv.“ Mc12,17 A otpověděv Ježíš, řekl jest jim: „Dajtež tehdy, které věci jsú ciesařovy, ciesaři, a které jsú božie, bohu.“ I diviechu sě nad tiem.

Mc12,18 A přišli sú k němu saduceové, kteřížto řkú, by nebylo vzkřiešenie, i tázáchu jeho řkúce: Mc12,19 „Mistře, Mojžieš nám jest napsal, aby když čí bratr umřěl a ostavil ženu, a synóv neostavil, pojal bratr jeho ženu jeho a vzbudil siemě bratru svému. Mc12,20 Protož biechu sedm bratróv a první pojal jest ženu, i umřel jest neostaviv sěmene. Mc12,21 A druhý pojal jest ji i umřěl jest a aniž tento ostavil jest sěmene, a třetí též. Mc12,22 I pojímali sú ji též sedm, a neostavili sú sěmene. Poslednie všěch umřela jest i žena. Mc12,23 Protož na vzkřiešení když vstanú, čie z těch bude žena? Neb sedm měli sú ji za ženu.“ Mc12,24 A otpověděv Ježíš, vecě jim: „Však proto blúdíte, neumějíc písem ani moci božie. Mc12,25 Neb když z mrtvých vstanú, ani sě budú pojímati, ani vdávati, ale jsú jako andělové v nebesiech. Mc12,26 O mrtvých, že by vstali, nečtli ste v knihách Mojžiešových nad křem, kterak jest jemu řekl bóh řka: Já jsem bóh Abrahamóv a bóh Izákóv a bóh Jákobóv? Mc12,27 Nenie bóh mrtvých, ale živých. Protož vy mnoho blúdíte.“

Mc12,28 I přistúpi jeden z mistróv, jenž bieše slyšal jě zpytujíce, a vida, že by jim dobře otpověděl, otáza jeho, které by bylo prvnie všěch přikázanie. Mc12,29 A Ježíš otpovědě jemu, že prvnie všěch přikázanie jest: Slyš, Izraeli, pán bóh tvój bóh jeden jest. Mc12,30 A milovati budeš pána boha tvého ze všeho srdcě tvého a ze všie dušě tvé a ze všie mysli tvé i ze všie moci tvé. Toť jest prvnie přikázanie. Mc12,31 A druhé jest podobné tomu: Milovati budeš bližnieho tvého jako sám sě. Větčieho těch jiného přikázanie nenie.“ Mc12,32 I vecě jemu mistr: „Dobřě, mistře, vpravdě si řekl, že jeden jest bóh a nenie jiný kromě něho, Mc12,33 a aby milován byl ze všeho srdcě a ze všeho rozumu a ze všie dušě i ze všie síly. A milovati bližního jako sě samého většie jest všěch zápalných obětí a posvátných.“