a zabili. Mc14,2 Neb praviechu: „Ne v den sváteční, aby snad rozbroj nebyl v lidu.“
Mc14,3 A když jest byl Ježíš v Betaní v domu syna Šimona malomocného a stoléše, přijide žena, majíci pušku alabastrovú masti drahé z nardového kořenie. A otevřěvši pušku alabastrovú, vylila jest na hlavu jeho. Mc14,4 I biechu někteří hněvivě nesúce sami v sobě, řkúce: „I čemu ztráta tato masti stala sě jest? Mc14,5 Mohla jest zajisté mast tato prodána býti viece než za tři sta peněz a dáno býti chudým.“ I škřípiechu na ni. Mc14,6 Ale Ježíš řekl jest: „Nechte jie, co jste jie truchlivi? Dobrý skutek učinila jest nade mnú. Mc14,7 Neb vždycky chudé budete mieti s sebú, a když budete chtieti, móžte jim dobřě učiniti, ale mne ne vždy budete mieti. Mc14,8 Což jest měla, to jest učinila, předešla jest zmazati tělo mé ku pohřebu. Mc14,9 Věrně pravi vám, kdež kolivěk kázáno bude čtenie toto po všem světě, a že jest tato učinila, bude praveno na památku jeho.“
Mc14,10 A Jidáš Škariotský, jeden ze dvanádsti, otjide k najvyšším kněžím, aby jim jeho zradil. Mc14,11 Kteřížto uslyšavše radovali sú sě a slíbili sú jemu peniezě dáti. I hledáše, kterak by jeho podobně zradil.
Mc14,12 A prvnieho dne přesnic, kdyžto beránka obětováchu, řkú jemu učedlníci: „Kam chceš, ať pójdeme a připravíme tobě, aby jedl beránka?“ Mc14,13 I posla dva z učedlníkóv svých a die jim: „Jděte do města a potká vás člověk, lahvici vody nesa. Jdětež za ním, Mc14,14 a kamž kolivěk vejde, řcěte pánu domu, že mistr die: Kde jest večeřadlo mé, kdež bych beránka s učedlníky mými jedl? Mc14,15 A on vám ukáže večeřadlo veliké, připravené a tu připravte nám.“ Mc14,16 I otešli sú učedlníci jeho a přišli sú do města i nalezli sú, jakož jim bieše řekl, a připravili sú beránka. Mc14,17 A když by večer, přijide se dvanádsti. Mc14,18 A když sú stolili a jedli, vecě jim Ježíš: „Věrně pravi vám, že jeden z vás mě zradí, jenž jie se mnú.“ Mc14,19 A oni počeli sú sě mútiti a řéci každý zvláště: „Zdali já?“ Mc14,20 Jenž vecě jim: „Jeden ze dvanádsti, jenž týká ruku se mnú v mísě. Mc14,21 A syn zajisté člověka jde, jakož psáno jest o něm. Ale běda člověku tomu, skrzě něhož syn člověka zrazen bude! Dobré bieše jemu, by sě byl nenarodil člověk ten.“
Mc14,22 A když sú oni jedli, vzal jest Ježíš chléb a dobrořečiv lámal jest a dal jim i vecě: „Beřte, toť jest tělo mé.“ Mc14,23 A vzem kalich, dieky učiniv, dal jest jim i pili sú z něho všickni. Mc14,24 I vecě jim: „Tatoť jest krev má nového svědectvie, kteráž za mnohé vylita bude. Mc14,25 Věrně pravi vám, že již nebudu píti z plodu vinného kořene do dne onoho, kdyžto jej píti budu nový v království božiem.“
Mc14,26 A chválu vzdavše, vyšli sú na horu Olivetskú. Mc14,27 I vecě jim Ježíš: „Všickni vy pohoršíte sě nade mnú v této noci. Neb psáno jest: Bíti budu pastýře a rozprchnú sě ovcě. Mc14,28 Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.“ Mc14,29 Ale Petr vecě jemu: „A ač by sě všickni pohoršili, ale ne já.“ Mc14,30 I vecě jemu Ježíš: „Věrně pravi tobě, že ty dnes v noci této, dřieve nežli kokot dvakrát hlas dá, třikrát mne zapříš.“ Mc14,31 A on viece mluvieše: „A ač bych měl spolu umřieti s tebú, nezapřím tebe.“ A též i všickni praviechu.
Mc14,32 I přijdú na poplužie, jemužto jméno Gethsemani. I vecě učedlníkóm svým: „Seďte tuto, donidž sě nepomodlím.“ Mc14,33 A přije s sebú Petra a Jakuba a Jana i počě sě lekati a teskliv býti. Mc14,34 I vecě jim: „Smutna jest dušě má až do smrti. Čekajte tuto a bděte.“ Mc14,35 A když pojide maličko, pade na zemi i modléše sě, aby mohlo li by to býti, otešla ot něho hodina. Mc14,36 A řekl jest: „Abba, otče, všěcky věci možné jsú tobě, přenes kalich tento ote mne. Ale ne, což já chci, ale což ty.“ Mc14,37 I přijide a nalezne jě spície. A vecě Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohls jedné hodiny bdieti? Mc14,38 Bděte a modlte sě, a nevejdete u pokušenie. Duch zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.“ Mc14,39 A opět odšed, modlil sě jest, túž řěč řka. Mc14,40 A vrátiv sě, opět naleze jě spície, neb biechu oči jich obtieženy, i nevědiechu, co by otpověděli jemu. Mc14,41 A přijide třetie i vecě jim: „Spěte již a otpočívajte. Dostiť jest. Přišlať jest hodina, aj, bude dán syn člověka v rucě hřiešných. Mc14,42 Vstaňte, poďme! Aj, jenž mě zradí, blízkoť jest.“
Mc14,43 A když on ještě mluvieše, přijide Jidáš Škariotský, jeden ze dvanádsti, a s ním zástup [mnohý]text doplněný editorem[66]mnohý] multa lat. s meči a s dřievím, posláni jsúť ot najvyšších kněží a ot mistróv a ot starších. Mc14,44 A byl jim dal zrádcě jeho znamenie řka: „Kohož kolivěk políbím, onť jest, držte jeho a veďte opatrně.“ Mc14,45 A když bieše přišel, ihned přistúpiv k němu, vecě: „Mistře!“ I políbil jest jeho. Mc14,46 A oni rucě uvržechu na něho a držěli sú jeho. Mc14,47 A jeden z těch, ješto okolo stáchu, vyněm meč, udeřil jest sluhu najvyššieho knězě i uťal jest jemu ucho. Mc14,48 A otpověděv Ježíš, vecě jim: „Jako k lotru vyšli ste s meči a s dřievím, abyšte mě popadli. Mc14,49 Na všaký den u vás biech v chrámě učě, a nedržěli ste mě. Ale aby sě naplnila písma.“ Mc14,50 Tehdy učedlníci jeho opustivše jej, všickni utečechu. Mc14,51 Ale mládenec jdieše za ním, oděn jsa rúchem lněným po nahém těle,
