[63v]číslo strany rukopisua čtyři Ota a Vratislav vidúce, že jsú nešlechetně proti pánu svému Vladislavovi učinili, nechavše bludu Kunrátova onoho, skrze prosbu Jindřicha biskupa moravského milost jsú obdrželi a své krajiny zasě měli, ale velmi zkažené.
Léto Božie tisíc sto čtyřidceti a pět Jindřich moravský biskup na pút do Říma vzdvihli jsú sě, proněžto tento Kunrád vévoda činieše, jako jeho plod pokoje prositi chtěl, aby jemu milost u Vladislava vyprosil, jakž jest i prosil biskupa, ale sě zlým úmyslem toho času, jehož, preč již jěti jmějieše, s tiem tak úmyslem tajně o prvospiech z svým tovařistvem nebo zabiti nebo jieti chtěli, jehož když nalezli, že pod chrástem skryl sě byl některak jakž mohl u velmi veliké zimě, ten Kunrád nešlechetný vévoda všecko pochvátal, což bylo, a některé čeledíny jeho zhubiv a dóm zažehl, s tiem sě preč vzdvihl. Ale biskupa jeden sedlák nalezl v tom chrástu a do Litomyšle dovezl. A tu inhned ta příhoda Vladislavovi byla jest rozpravena, jenž velmi želeje té křivdy, jež sě jemu stala, do Prahy kázal ho přivésti a jemu k utěšení proti němu vyjel.
Léto Božie tisíc sto čtyřdceti a šest tento jistý biskup pro tu křivdu žalobu učiniv Vladislavovi s tiem sě vzdvihl do Říma i žaloval Eugeniovi papežovi, proněžto listy obdržal od papeže i vrátil sě do Prahy i kázal toho jistého Kunráda zevně kléti všudy mocí papežovú. Vévoda pak Vladislav sebrav vojsko i vtrhl opět do země Kunrátovy i zhubil ji ohněm a ten hrad Znajem přetvrdý oblehl i zbil na něm mnoho lidí a hrad obdržal a s tiem sě domóv vrátil. Zatiem pak tento Kunrád vzdvihl sě k Kunrátovi králi římskému a tak jeho prosbú i jinými kniežaty prosbami u Vladislava milost obdržal a svú zemi navracenú jměl převelmi zkaženú.
Léto Božie tisíc sto čtyřidceti a sedm k obraně kostela jeruzalemského proti králi babilonského byla jest.
