[64v]číslo strany rukopisuposlušni býti. Proněžto král Kunrád lehce učiniv s Vladislavem dobrotivě a ochotně s vévodú polským domóv sě jest vrátil.
Léto Božie tisíc sto a padesát ten Soběslav jatý syn Soběslavóv, zabiv v noci Bernarta purkrabí a dolejší žalář najvětší zlamav, s pomocí některých, ješto jemu přejiechu, s Přimdy preč jest utekl.
Léto Božie tisíc sto padesát a jedno Jindřich jiném jménem Zdík biskup moravský pln jsa dobrých skutkóv v dobré starosti toho měsíce června umřel jest podlé svého žádanie, na Strahově jest pochován. Téhož také léta žena Vladislavova Gedruta umřela jest sestra římského krále Kunrátova a také na Strahově pohrabána jest.
{Učenie v Strahově a v Doxaniech}textový orientátor
Vévoda pak Vladislav vdovčen zóstav po své ženě syna svého Albrechta a dceru svú Agnežku přisadil jest k učení, syna tu na Strahově a dceru v Doxaniech. Tento jistý Albrecht v svých časiech byl jest proboštem mělnicským a potom salcpurském biskupem a tak tě obě dóstojenství do své smrti držal. Jiná pak dva syny Vladislav stařější Fridrice a Svatopluka k svěcské věci přisadil, jenžto oba v časiech pojala sta dvě sestřě, krále uheřského dcery.
Léto Božie tisíc sto padesát a dvě Hroznata hrabie vzdvihl sě do Jeruzalema i donesl tam drahú kazulu s jinými mnohými dary, ješto Jindřich olomúcský biskup umieraje tam poslati byl kázal.
Léto Božie tisíc sto padesát a tři vévoda Vladislav podlé rady Danielovy biskupovy i jiných mnohých zemanóv svých krásnú děvku Jitku sestru Ludvíkovu lankrabinu z Duryngie pojal sobě za ženu.
Léto Božie tisíc sto padesát a čtyři král Kunrád římský umřel jest, na jehožto miesto strýčenec jeho Fridrikus vévoda švábský římským králem volen jest, jenžto ihned toho léta všem
