[22v]číslo strany rukopisua snad tobě lid tento tento spieše poslušněji bude nežli mne, neb ty s pomocí i s radú bratra svého pyšné, mocné a nevěrné i neposlušné i bludné tresktati moci budeš a tak i lidem i kostelóm vítězně i mocně budeš vládnúti. Aj, toť moc mého biskupstvie, berlu biskupovu a dóstijenstvie před tebú pokládám a tobě ji slibuji vzdáti. A aby sě to za mého zdravie státi mohlo, aby ty biskupem mohl býti, u svatého otce papeže odpuštěnie tobě obdržím.“ Tu řeč Starkvas uslyšav, berlu biskupovu, jenžto před nim položil bieše svatý Vojtěch, jako lstivě rozhněval sě a v srdci jiné mieně, povrhl ji jest zasě a řka k němu takto: „Nechciť ani nižádného[aa]nižádného] nižadnem dóstojenství ani které cti na tomto světě, neb já vší pýchú i dóstojenstvím vzhrzeji a tak nejsem dóstojen biskupovému dóstojenství ani tak velikého břemene u biskupství snésti mohu, neb mnich já jsem, proněžto mrtev jsem tomuto světu, protož mrtvých pohrabovati i nemohu.“ Tu řeč když uslyše svatý Vojtěch pln jsa Ducha svatého, že jiný jest úmysl Starkvasóv mluvením a jiná žádost chtěním, pověděl jest k němu takto a řka: „Synáčku, věz to, jehož nynie z svým dobrým nechceš učiniti, potom s tvým přezlým učiníš to.“ Po těch věcech pak svatý Vojtěch vida, že prospěti nic nemóže, nechav biskupstvie svého i lidu sobě poručeného, bral sě do Říma i radil sě s papežem, co by v také věci učiniti měl. Papež uslyšav jeho rozlúčenie i příčinu jeho příštie k němu, dal jest muži tomuto svatému odpuštěnie, aby bez úraza duše své raději sudy i onudy putoval, nežli bez užitka duše své poskrvnil. A tak s otpuštěním otce svatého papeže svatý Vojtěch umyslil jest byl do Jeruzalema jíti, kteréžto však dokonati chotby nemohl, ale když mnoho putovánie učinil, již byl vrátil sě jest do Říma opět a tu jest z svatým Radinem bratrem svým v klášteře svatého Alexie přebýval tak dlúho, doňavadž mohučský arcibiskup kostela pražského neopatřil, že biskupa nemá a že lid