[22r]číslo strany rukopisuBožího lidu věrnému. Kterak kdy-li s kterým-li činem sě to dalo, v jeho pašiji úplně sě vypravuje. Když pak svatý Vojtěch po některé chvíli znamenav velmi přetvrdý u víře a velmi nevěřijící sobě poručený v české zemi, chtěl jest radějie duši svú Bohu sám zachovati, než i s lidem sobě poručeným Hospodinu sě ostuditi. I umyslil jest pak toto sobě, aby biskupství i osadu sobě poručenú opustí, a ji nechaje i bral sě do Říma. A když již na cestě chtieše sě vzdvihnúti, zatiem Starkvas bratr Boleslavóv vévodín, na jehožto křtinách svatý Václav zabit byl zván od svého bratra Boleslava zlobivého, z Řezna sě jest vrátil, neb v Řezně tento jistý Starkvas předtiem dávno v klášteře Emerama svatého zákon svatého Benedikta byl přijel, a takž pak s otpuštěním opata svého k bratru svému milostnému Boleslavovi vévodě českému do Prahy sě byl přibral. Jehožto svatý Votěch, když mnichem jsúc, opatři a uznamena, že jest bratr vévody českého Boleslavóv pod tajemstvím jeho k sobě povolav i mluvil jest k němu takto a řka: „Synáčku milý, poněvadž vizi tě muže urozeného bratra vévodina, dávajíť to na vědění, žeť jest tak mnoho mrzkostí a hříchóv v lidu mně poručeném, žeť já po mém hříchu toho všeho ztreskati nemohu ani jim odolati, kterak umím, ani také po hříchu mezi nimi užitka kterého učiniti mohu. Neb taká jest nevěra a taká zlost a tak ohavné smilstvo a tak mrzké a neustavičné manželství mezi lidmi i také mezi žákovstvém také jest neposlušenství i tak veliké obmeškání v službách Božích a pýcha veliká mezi[z]mezi] mezy mezy pány a hraběmi a mezi jinými mocnými v mém lidu mně poručeném, taká mocnost a svévolenstvie přetak velmi vzrostlo jest, že tomu všemu nikakž odolati nemohu. Protož, synku milý, umyslil sem sobě, chtě vzdvihnúti do Říma a radu vezma od svatého otce i myslímť víc sě zasě nevrátiti k tomuto lidu převracenému. Proněžto ty že jsi bratr kniežete českého