ženú Jitku vzdvihl sě sám k němu i přijal jě u manstvie od něho. Znamenav také Rudolfus smlúvy podobné a spravedlivé jsúce, ješto mezi Otakarem a mezi vévodú slezským stalo sě, jakž povědieno již, že to jisté vévodstvie od stara dávna skrze české krále téměř jako vzdviženo bylo a poddáno, neb platem českým kniežatóm platiti bylo vysazeno. Listy těch smluv potvrdil v tato slova.
{Hantfest}textový orientátor
„Rudolfus z Božie milosti římský král vždycky přispořitel. Známo činímy tiem listem všem, že mezi Jindřichem vévodú vratislavským a mezi králem Václavem a mezi Otakarem králem smlúva a zalíbenie takové stalo sě jest, umřel-li by Jindřich dřéve řečený krále Václava, aby naň země jeho spadla, kterúžto smlúvu my za spravedlnú a za sličnú jmajíce, jie z plnosti našie moci potvrzujem tento list tomu na svědectvie davše. Dán a psán list tento v Erfordě toho měsíce října.“
O tom, že králové čeští od stara dávna hlas také mají římského krále voliti a že to volenie zpráva k nim příslušie, tento list zevně ukazuje v tato slova
{Hantfest}textový orientátor
„Rudolf z Božie milosti král římský, neb říský, vždycky přispořitel.“
{Volenie ciesaře také přísluší králi českému}textový orientátor
„Všem říského ciesařstvie věrným, ktož list tento opatřie, milost svú, všecko dobré dává. Podlé úřada našeho zprávně sě mámy vzeptati, které právo u volení římského krále na koho příslušalo by. Proněžto vzeptali smy sě od šlechticóv, od pánóv i od kniežat říských, že na výborného krále českého volenie příslušie, a také z starého i z nového svědecstvie došli smy toho, že šenkstvie na ně příslušie i jich dědóm, pradědóm i prapradědóm, ač také toho všeho chtiece jě z budúcie nehody snad nikdy zbýti potvrzujemy a potvrzeno tiemto listem jmámy jsúce tak, aby v to právo nižádný jiný potom sě nevpletl, zda by co marné, protivné neb šřeklivé uměnie, které proti tomuto vzpáčeno bylo, jenž sě nám nezdá, to z plnosti našie králové moci doplňujem též dániem jako na onom devadesátého léta.“
