[65v]číslo strany rukopisua dovedla. Neb staré jest přísloví: Dokudž panna klamá, dotad její věc dobře a jakž pravdu praví, tak zle již jest a ztracena. Protož, což budu moci sobě a sestře své ke cti najulíčeněji a se vší okrasou se vypraviti, pojedu. Polož mi kdo chce, zač chce jedné, abych zvuoli majíc, ode všech milovaná byla, ve dne i v noci a rozkoš měla.
Tuto také Lenost pověděla, že chce jeti.
Kapitola 93
Lenost[379]iniciála L je nedokončená, není ani v rámečku promluví, již všickni jste k tomu mluvili, že jeti ráčíte, já také též učiním. Než těch skoků a hesování, aby mi se i v nohách žíly strhaly a šperků neumím. A mohla by škapa upadnúti, hlavu by mi snad slomila neb nohu, ruku zlámala, ješto bych potom mnoho psoty měla a lékařuom k své psotě ještě platiti musela. Radši se toho vystřehu, víc chci čtyřem kolám věřiti, než čtyřem nohám konským a čtyřem komorníkuom, kteříž mi vůz držeti budou a já na měkkých polštářích odpočinu a pospím, kdež rovno bude a kdež zle, tu vysedu a radši pěšky, by pak i bláto bylo, půjdu, lép střevíce zmazati, než hlavu i všecky údy. Také sem slyšela, že v Antiochii málo postelí aneb loží mají, jedno z paliček třinných, jistěť bez postele nepojedu, přivykla sem v Čechách měkce a na dobrých peřinách lehati i v čechle choditi, i takť učiním a z toho nevystúpím a sobě zvuoli dám ve všem odpočívání, aby mne nic nehnětlo, ani bodlo najmenší perce v posteli.
Tuto Lež mluví k Chytrosti a Chytrost zase k ní i k jiným sestrám o té jízdě takto.
Kapitola 94
Když již nahoře psané sestry a paní o jízdě svuoj úmysl pověděly, tehdy Lež vece k Chytrosti: Najmilejší paní sestra, prosím, rač také pověděti úmysl svuoj při tomto běhu našem. Kteráž vece: Chytrost, milá sestra, já sem k tomu najposléz přivolána byla, ale hned již najprvnější sem se okázala i v hněv a pohádky s některými vešla, znajíc, že přítel tím jest příteli povinen, což sem já učinila, ač za to chvály ani chlúby nežádám. Já pojedu také s tebou a mně se po nich starších před se vzíti, jakž která své věci způsobiti ráčí, dobře líbí a hodné jest Jich Milostí zvuoli míti i všecku kratochvíl. A já s tebou chci časté přemítání i rozmluvy míti o při, kteráž jest před námi, aby páni, Jich Milost, a což pilnějšího bude, to se Jich Milosti dále oznámí a předloží a bez Jich Milosti a vuole jich nic se jednati nebude, ani udělá. Neb já vždy někoho znamenitého sobě na stranu odvedu a s ním
