zdržo[22r]číslo strany rukopisuvati se má obcování zlých lidí. Neb obcování zlých, kdož se nechce uvarovati skůro padne, neb obžerstvo vyhnalo jest kralujícího z ráje a zdržujícího od obcování zlého, když lotr lotru nechtěl v rúhání folkovati, ale trestal jej, přivedlo ho do ráje. Zdržení hledíť na sílu osoby, aby nebylo přílišné, aby člověk skrze zdržování úrazu na smysle i na údech, jimž Bohu slúžiti muože netrpěl pro zsúžení. {Zdržení troje}textový orientátor Pak zdržení duchovní jest cnost mysli, kterouž někdo zdržuje se od hříchu a od příčin k nim podobných a to jest troje. První zdržení sprostné jest, zdržeti se od zlého, jakož Izajáš dí: „Přestaňte činiti zlé a učte se činiti dobře.“[163]Izajáš 1,16–17 Tehdy světlo před Bohem jest zdržení, když rozum zdržuje se od hříchu. Druhé jest zdržení od dobrého, jenž má příčinu ke zlému. Jakož apoštol k Tesalonicenským dí: „Odevší zlé příčiny zdržuje se.“[164]První list Tesalonickým 5,22 Neb častokrát se přihází, skrze ustavičnost těch věcí, jenž mají zlú příčinu upadání v hřích, ale když se zdrží od příčiny, nevinný bude. Neb častokrát kohož vuole nemuož přemoci, ustavičnost a obyčej přemáhá. Třetí jest zdržení o těch věcí, jenž zapalují od větčího dobrého, jakož dí prorok: „Zdržel sem nohy mé, aby nepadly, a osvěť oči mé, abych neusnul v smrti.“[165]Žalmy 116,8 Cnost zdržení, kdož těla skrocuje. Neb skrze zdržení hřeší mnozí, nepřistúpají k člověku. Neb každý tak v sobě má skrovností panovati, aby v hříchu tělo neprchalo, ale aby k užitku spravedlivosti v skutku mohlo státi. Zdržení obživuje duši a mrtví tělo, potřebí jest, aby zdržení trpělivost následovalo. {Kříž svuoj}textový orientátor Aby kdož koli od rozkoše světské protivenství trpěl, mohl nalezený býti, že kříž svuoj nese za pánem svým. A poněvadž mysl připravená v člověku má býti a Bohem vládnouti. Protož snad jest z vuole toho člověka nachýlení ke lži. Protož slušné jest ku Pánu Bohu našemu se utéci, a před najsvatosvětější Svatosti Jeho předstúpiti, aby ráčil od té Lži odtrhnúti člověka toho i zbor jeho a navrátiti sestře naší. Neb apoštol dí k Židům v 7. kapitole, že přímluvci máme Ježíše Krista, kterýž přistojí za nás před Bohem Otcem, kterémuž v Trojici, buď čest a chvála na věky věkuov.[166]První list Janův 2,1 Amen.
Tuto Pokoj radí Pravdě seděcí mezi sestrami jinými, jak co přísluší proti té Lži.
Kapitola 26
Nebylo meškáno po skonání řeči a slov Lásky, že hned Pokoj dá se v poctivá slova a vece. Naše shledání a tato rada má býti k plnému hledání upokojení žalosti, sestry naše, druhé pokoje od zlého. Nebo v modlitbě naší říká se: „ale zbav nás od zlého.“[167]Matouš 6,13; Lukáš 11,4 I nesluší chvátati, se zlým se vaditi. Neb často zlého chtíc vyvésti, v horší jeho uvedu. Neb počna se súditi i chtí to vždy zajisté dokonati, ne sám sebou, ale mnoho horšími přijma k sobě, bude to zlé provoditi. Protož možné li by bylo, té Lži na pokoji nechati a jiným toho pohlédati, buď jakž buď. Neb jest psáno, že v těch dnech nebudou více říkati. Otcové snědli sou vinnou jahódku kyselou a zubové synuov zlaskoměli jsou. Ale každý v nepravosti své umře. Všeliký člověk, kterýž jísti bude vinnú jahódku[r]jahódku] yakodku kyselou zlaskomějí zubové jeho. „Ej, dnové přijdou, dí Pán. A učiním domu Izrahelskému a domu Judskému slib nový. Ne podlé slibu, kterýž sem učinil s otci vašimi v den, kteréhož sem popadl v rukou jich, abych je vyvedl z země egypské. Smlouvu, kterouž jsou zrušili a já panoval sem nad ním, dí Pán. Ale ta[22v]číslo strany rukopisuto
