Tovačovský z Cimburka, Ctibor: Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich

Vědecká knihovna v Olomouci (Olomouc, Česko), sign. II 32 740, 134 f. Editor Hejdová, Tereza. Ediční poznámka

Práce používá také data, která poskytuje výzkumná infrastruktura LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporovaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).

<<<<<19v20r20v21r21v22r22v23r23v>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[21v]číslo strany rukopisuNeb jakž nižádný čas okamžení není, by člověk neužíval dobroty božské a jeho milosrdenství, takéž nižádný čas nemá býti, který by o něm nemělo myšleno býti. Neb v každém skutku i slově tichá mysl a libá zachována buď a vždy myšlení tvému přítomnost Boží strážce buď. Neb ze všeho srdce svého má na paměti míti den soudný a potupení věčné muky[p]muky] mauky. O němž se ve Čtení dí: „Půjdou zlořečení u věčný oheň.“[159]Matouš 25,41 A kterak blahoslavení u věčný život, kterýchž věci mají té paměti, ti býti, kteříž k věčnému životu spůsobeni. Neb kdyžkoli na Boha sobě přítomného a všecky věci tajné vědúcího vzhlédání bázní velikou a hrůzou zastyděti se máme, neb jeho nic není tajno. Neb jakož světí mužové usilují zevnitř, aby v skutek neupadli, takéž vnitř, někdy pro zlé myšlení k vině přicházejí. Neb poškvrněná věc v skutku od Boha ukázána bývá, kteráž z poškvrněného myšlení vychází, toliko šlépějemi mysl od Boha odchází, kolik zlým myšlením se obtěžuje. Neb myšlení nečisté poškvrňuje, ale když je sobě skrze kochání podrobuje. {Není hřích, když nesvolí}textový orientátor Neb není hřích, když nechce svoliti, nebo bez naší vuole jim býváme oklamáni. Neb v Zákoně napsáno stojí o tom: „Slepí více a více voláše na Ježíše.“[160]Matouš 20,30 Takéž čím těžším hlukem od myšlení býváme súženi, tím horlivěji a pilněji máme se modliti. A když ještě protivné věci nám na modlitbě jdou, Ježíše jdúcího některak čijme a k sobě s slepcem volajme. Neb srdce jestli v pekle, proč ho nešetří hruoza těch hrozných muk. Jsi li v světě, div se, že tak bdíš a dlíš mezi tak mnohými nebezpečenstvími, jichžto nemuožeš bezpečen býti, jediné odchýlen jsa od nich. Pakli jsi v nebi, i proč nemyslíš o božských věcech? Neb proč tak s bezpečné vlasti na tuto poušť se navracuješ? Jako právě žernov mlýnský brzce se obrací a ničím nezhrdá, ale cožkoli jemu naloží, to mele, pakli mu nic nenaloží, ale sám se hubí a tře. Též srdce naše vždy jest v hnutí a nikdy neodpočívá, jestliže spíme, neb bdíme, myslí, cožkoli se naměte. Neb bude li žernovu písek nalezen, zetře jej a zdíře se jím. Bude li smola, poškvrní a namaže se. Takéž srdce naše myšlení lakomé mútí a nečisté poškvrňuje, marné a nepokojné činí. Neb to jest myšlení srdce, to jest žádostné, jehož se člověk drží, jímž obtížen člověk bývá neb zamúcen. Jakož jest u pečlivosti toho světa a žádosti duše naší, dokudž se touláme v tomto popelu, právě čisté nemohou býti, ale někdy marností, někdy rozkoší, někdy všetečností více, nežli potřebí rozumu poddává. Neb Ezechiel o myšlení dí: „Synu člověčí vezmi sobě ostrý meč, jenž vlasy holí a převlečeš jej přes svou hlavu a přes bradu a vezmi sobě váhu a rozvaž ty vlasy. Třetí díl spálíš, třetí mečem setřeš a jiný díl rozptýlíš u vítr.“[161]Ezechiel 5,1–2 Tak myšlení častokrát na tré se rozděluje, neb jest zlé. Neb jest prostřední, to jest ani zlé, ani dobré, aneb jest dobré myšlení, dobré má býti ohněm zapáleno, totiž Duchu svatému poručeno, od něho poručeno, neb zapáleno býti má. Myšlení prostřední, jenž někdy přichází pro potřebu tělesnú, čím člověk život svůj by zachovati měl do času smrti. Přitom má skrovnost zachována býti, aby nebylo přílišné nebo zbytečné. Ale myšlení zlé a škodlivé má ovšem od nás vyhnáno a rozptýleno býti a chtěl li by se navrátiti zase k němu, máme jemu podvrci meč božské spravedlivosti. Neb všeliký čas, jenž o Bohu nemyslíš, si nebezpečný a blízký, muž zatracení a tělo své povrz na zemi, ale mysl tvá buď vždy u Pána Boha a služ mu. Neb jako čeled když hospodáře doma není, rozptylují a neshromažďují díla. Takéž, když z domu mysli rozum málo odejde, tak rozptýleni budou zlá myšlení.

{Zdržení ode všeho, i pokrmu}textový orientátor Neb zdržení jest dvoje: tělesné a duchovní. Tělesné, to jest dvoje. Totiž zdržení od neslušných věcí, jako jest příslušnost jídla a pití a oděvu zbytečného a zdržení od neslušných věcí, a to pro tělesné skrocení. Jakož apoštol 1. Koryntuom v 8 dí: „Jestliže krměmi horší se bratr muoj na mne[q]mne] mnie, nebudu masa jísti navěky.“[162]První list Korintským 8,13 Též pozdržování zlých příhod člověk zdržo[22r]číslo strany rukopisuvati

X
pmuky] mauky
qmne] mnie
159Matouš 25,41
160Matouš 20,30
161Ezechiel 5,1–2
162První list Korintským 8,13
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 23 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).