a pověz od nás všech sestrám našim službu naši a pozdravení sesterské, že žádáme jich lásky, aby mezi nás přišly a láskám našim nyní také odtušily, abychom, jsúc posilněny, v přech sestry naší prospěti mohly. A zvlášť to pověz, že sem já často od nich žádána, k potřebám jich vždy sem hotová byla, ať též se nelení k potřebě sestry naší bez meškání přijíti. A ty, sestra milá, víme, žes vždy milosrdná, neníť potřebí mnoho rozprávěti, že ty ostatek svým smyslem milým šíře předložíš i ohradíš. Protož, prosím, jdiž nelenujíc se.
Tehdá řekla jest Milosrdenství: Nižádné věci sem nehledala zatratiti, ale všemu milost dáti, aniž jest mně kdy rozhněvání přišlo, bych odpustiti nemyslila. A proč by neuslyšala každého věrného. Též, milá sestra, netoliko jíti pro dobré sestry naše chci, ale i kolensky lézti hotova sem. Půjdu a vždy zjednám, jak najlép budu moci. I šla jest v úmysle celém věřmy bez forteluov.
Tuto Milosrdenství mluví od Pravdy a Múdrosti k sestrám svým, Spravedlivosti, Síle, k Pokoji, kteréž seděly v nebi.
Kapitola 12
A když přišla Milosrdenství a vkročila jest na palác skvostný, našla jest Spravedlivost, Pokoj a Sílu sedíc spolu. I řekla jest k nim: Pokoj vám a vždy setrvání ustavičná a láska svrchovaná přebývaj mezi vámi, sestry milé. Pravda a Múdrost, sestry vaše i mé, vzkázaly vám pozdravení své a služebnú hotovost lásky sestrské. Na vědomí vám dávají věděti, kterak jest předstúpilo mnohé utišení před oči jich žalostné, k kterémuž prosí rady a vašeho příchodu k nim, že láska vaše tím meškati nebudou. Nebo sestra naše Pravda jest velmi smúcena a volá nepřestávajíc a řkúc: Spomozte mi, spomozte, aspoň přátelé moji, nebo ruka Boží dotkla se jest mne a není, kdo by spomohl. Milý muoj a chot muoj daleko jest ode mne zablúdil a mne jest opuštěné zanetbal, zavřel tajný pokoj svuoj. Protož, sestry milé, prosí vaší lásky Pravda i Múdrost, abyšte ráčily k nim pospěšiti a jim naučení k tomu sestrské dáti tak, aby ony s vaší radou všecky věci počaly.
A zvláště tvé osoby, najvyžší Spravedlivosti, prosí. Nebo ty spravedlivě živíš hříšné i moříš a každému zásluhu zaslouženú podlé zaslúžení bez prótahuov zaplacuješ. Ty každou při rozsoudíš na pravo i na levo. Ty žádnému neradíš jiného, než což zůstati muože, a toho štědře pomáháš. Ty zašlého a nevinného vysvobozuješ. A tak bezčíslné dary u tebe jsou, protož podiž, nemeškaj. Též, ty také sestro milá, pokojná, ode mne slyš, že též sestry mé žádají tebe v příchozí, nebo ty umíš upokojiti neskrocené věci, ty roztrhané věci svazuješ. Ty mocné, nepokojné k pokoji přivodíš. Protož přijdiž a nauč sestry své celého pokoje, nebo bez tebe sestry naše býti nechtí. Konečně i k tomu prosí, povolávajíc tebe také, sestro milá, najvyžší Sílo, že vstanúc, nezmeškáš spolu s sestrami přijíti a posilniti sestry naší zemdlené v zámutku. Nebo kdo jest svítězil nad kým a nebo který jest přemohl hřích, komus ty silně nepomohla? Kdo jest setrván, nespodpírán jsa tebou, kdo jest stál v boji, nemaje tebe ku pomoci, kdo spuntován jsa, tebú nepotiskán, kdo ostál, nejsa tebú zdržán, kdo smyslil, nedrže se tebe, ani žádný ke všem dokonalostem nepřišel, leč tě jest nalezl u sebe bydleti. A tak jsi všechna ozdobená, mající okrášlené údy své. Protož i ty nezmeškávaj státi podlé nás a ponuknúti vstáti
