Chválu vzdávati budu Pánu v ústech mých příliš a v prostředce mnohých chváliti budu jej, kterýž jest přivstal na pravici chudého, aby spasenú učinil od protivníkův duši mú.“ „Bože, přišli sú národové v dědictví tvé a poškvrnili sú chrám svatý tvůj. Položili sú Jeruzalém v stráži jablek. Položili jsú mrtvá těla svatých tvých zvěři zemské. Vylili sú krev jich jako vodu okolo Jeruzaléma a nebyl, kto by pochoval. Učiněni sme v ohyzdu sousedům naším v posmívání a v lkání těm, kteříž okolo nás sou. Dokuď, Pane, hněvati se budeš do konce, zapálena bude jako oheň horlivost tvá. Vylí hněv tvůj v národy, jenž sú tebe nepoznaly a na království, kteráž k jménu tvému nevolaly sú. Nebo snědli sú Jakoba a město jeho opustili jsú. Nezpomínaj nepravostí našich starých, brzo předejděte nás milosrdenství tvá, nebo chudí učiněni sme příliš. Spomoz nám Bože, Spasiteli náš, a pro slávu jména tvého, Pane, vysvoboď nás a milostiv buď hříchuom našim pro jméno tvé, aby snad neřekli mezi národy, kde jest Buoh jich, a oznámilo by se mezi národy před očima našima. Pomsta krve sluh tvých, kteráž vylita jest, vejdi před obličej tvůj. Lkání svázaných podlé velikosti ramena tvého vládni syny umrtvenými a navrať sousedům našim sedmkrát více v lůno jich protivenství jich, jímžto rúhali sú se tobě, Pane. Ale my lid tvůj a ovce pastvy tvé, chválu vzdávati budem tobě na věky. Z pokolení až do pokolení zvěstovati budem chválu tvú.“
Protož, svatosvatý Pane a najsvětější Bože, již sem pověděla při svú a zámutek svůj, nechtíc by kam jinam hledíno býti mělo, než k slávě tvé, ani která naděje všem bydlitelům, v nichž jest duše rozumná, než v tobě a v příbytku tvém a znajíc, že tato lež rušiti chce a ruší všelijakú moc tvú a chválu, kteráž by se tobě, Pane a Bože, spolu v Trojici svaté díti měla a díti má a žádnému jinému. Neb netoliko mú při suď, Pane, ale suď při svú. A nedaj chvály tvé jinému, aby se nerúhali svatému jménu tvému a v mocech svých a nálezcích se nechlubili. Jakož přirození té Lži jest od věčnosti tobě.
