A když ten list byl napsán a přinesen Pýše etc.cizojazyčný text Přečetče jej, i počaly mezi sebú mluviti. {Pýcha mluví}textový orientátor Najprv Pýcha řkúc: Mní sestra naše Lež, že jest snadné každé, tak sebú lehce pro každé slovo posmýkati, jako ona přivykla jest. Věru, z toho nic nebude. Jáť nepojedu, neb sebe lehčiti nechci, by mnú leckdos lecjaks všudy hrál jako jí. Zdá mi se, musila bych mnoho střevíc do roka míti. Věruť k ní nepůjdu, chce liť, nechť sem přijede. {Králi, knížata a duchovní Pýchy potřebují}textový orientátor Ano, mne králi, knížata i preláti duchovní potřebují, mnoho mnú dovoditi chtíc. A já ne každému přistrojná sem, věruť, ona též nechá. Než jestliže jest jí co potřebí, zde s ní rozmluvím, toť řeč jako sto.
{Hněv mluví a hněvá se}textový orientátor Tehdy Hněvivost odpoví. Slušíť láti i od paní matky, jak ona všetečná jest. A zdá mi se, bych ji nyní viděla, že bych pět slov pověděla, žeť by žádné dobré nebylo, že by potom tak všetečná nebyla a smysla sobě přijala, neb by již dávno čas byl. Dosti let má, ale smysla málo. Hněvám se, div se nerozpadám pro takovú všetečnost.
{Závist mluví}textový orientátor Závist řeč přejme i vece. Ona by chtěla, aby všecko po její vuoli bylo, nechť nám něco též zůstane, když nemá po své vůli. Tepruv by námi trmáceti chtěla. A slibuji, že ta všecka pře za hovno nestojí, ne ve všem hned jí hotovy buďme, ať se všetečně v poselství neplete.
{Nenávist mluví}textový orientátor Tehdy Nenávist vece. Já takových lidí nenávidím, až mne mé srdce bolí, že své věci tak lehce vedou. Protož když se s ní shledám, povím jí vždy něco, žeť jí v ouších pozní, aby věděla jak potom obsílati. Ale vím jistě, že jest jí Lakomství radu dala, neb by radši, abychom se všickni trávily, jedné ona aby nic neutratila, což rozuměti mohu, že ten list jest s její radou psán. Tožť z toho nic nebude, by ona sama chovala a my utracovaly. Bude li co pilného, věru musí hnúti též měšcem jako i my. Nebudeť na tom dosti, byť jediné měšec syt byl její a náš vždy lačen. To pověděvši umlkla.
{Lakota mluví, aby snad pokvasili}textový orientátor Ale Lakota vece. Sestry milé, neračte za zlé míti, snad sestra naše proto nás k sobě žádá, chtíc s námi pokvasiti a pohodovati. Poněvadž nás do domu svého zove na dobrý kvas, sluší k přáteluom jíti vždy neb jeti. Neb by jiného nebylo, ale bychom spolu pokratochvílily a spolu pojedly a napily se. To jest zdání mé, abychom k nim jely, nebude li jiného pilného, ale kvas dobrý.
{Smilstvo mluví, pojdeme}textový orientátor K témuž se Smilstvo přimluví řkúc. Pojeďme a snad někdo uzří tam svého milého neb z nenadání druhdy člověku veselé přijde aneb uhlédání, ješto potom toho by za mnoho nedal.
{Lenost mluví, nechť jedú}textový orientátor A Lenost vece. Prosím, odpuste mi se přimluviti k tomu také psaní, což Lež píše. Poněvadž našim sestrám se zdá, paní Lakotě a Smilství, nechť jedú po ni a přivezou ji k nám a tím pilněji ať s ní rozmluví, ať k nám se sem vypraví a nás spraví svých potřeb a my budem tím snadněji raditi k tomu.
A tak pohadrovavše se, i ostaly na tom, aby poslaly Lakotu a Smilství k paní Lži, jíž vzkázaly od sebe úmysl svuoj. Jakož doleji se píše a poví. Tehdy připravivše se, jely jsou s pospěšenstvím.
