[474v]číslo strany rukopisunechválímť vás. Neb měvše dosti času ku pokání, však ste sě káti nechtěly, ale den ode dne ste prodlévaly, až ste i smrtí[22]následuje přeškrtnuté slovo „prodlévaly“ zastiženy. O tom die sv. Jan Zlatoústý: „Ničehož neprospěje bezděčné i opakované vyznánie toho, ktož z vóle nevyznával jest jednú, neb dobrovolné, také i malé, dostiť jest vyznánie, ale bezděčné i veliké, platno nenie.“ Protož die Písmo, Ecclesiasticicizojazyčný text, 5. kapitola: „Nemeškaj obrátiti sě k Hospodinu a neprodlévaj ode dne ke dni. Neb naručest přijde hněv jeho a v den pomsty zatratí tě.“ Svatý Augustin, o počestnosti ženské mluvě, i die: „Die někto: ‚Nediv sě, člověkť sem, učiním, coť mi libo jest nynie. A potom pokánie učiním.‘ Jako by řekl: ‚Nechaj, ať posěku sě mečem ukrutným a potom pójdu k lékaři.‘ Běda, biedný člověče, nevieš, že jedné chvíle oka mženie rána bude učiněna, kterážto ledva za dlúhý čas k dřěvniemu zdraví bývá navrácena. Kterýž zajisté směle die, že chce pokánie učiniti, [475r]číslo strany rukopisuproč sě nebojí, že by ho brzká nemoc[23]nad řádkem stejnou rukou připsáno „zimnicě“ popadla? Některú příhodú smrt tě náhlá pochytila a ty, sa poslušen ďábla, přišel by na věčné zatracenie.“ A sv. Řehoř: „Budeť i v ta doby“, to jest v súdný den, „pokánie, ale užitečnéť nebude, neb nikoli v ty doby milosti nenalezne, ktož nynie čas milosti hodný ztratí.“ Protož i sv. Pavel die: „Aj, nynie čas vzácný, aj, nynie den spasenie.“ Pak die dále: „Protož bděte,“ to jest dobré skutky činiec, sobě i jiným prospievajíc, to jest dřieve, než příde pán v čas smrti tajně neb v den súdný zjevně. A toho zvláštní pokládá příčinu, řka: „Neb neviete dne ani hodiny,“ to jest příštie pána k smrti vaší, aneb súdit živé a mrtvé. Tu die sv. Řehoř: „Po hřéšiech Bóh pokánie přijímá, ač koho ze všeho srdce k sobě bdiece, nalezne. Neb by každý, který by čas měl sjíti s tohoto světa, věděl, jeden[24]druhé „e“ ve slově je dopsáno nad řádkem čas odložil by rozkošem a jiný pokání. Ale ktožť jest kajíciemu milost slíbil dáti, dne zajtřějšieho neslíbil dočekati. A protož vždycky poslednieho dne máme sě strachovati, jehož nemóžeme nikdy předvěděti. Aj, tento den,