[466v]číslo strany rukopisudie: „Tehdy vzývati budeš a Hospodin uslyší. Vzvoláš a dieť: ‚Teď sem.‘ “ Šesté, že dává člověku doufánie v Hospodinu. O tom die Tobiáš, 4. kapitola: „Doufánie veliké bude před Hospodinem, ktož almužnu činie.“ Sedmé, že očišťuje k věčnému životu. O tom Tobiáš, 12. kapitola: „Almužna od smrti vysvobozuje a onať jest, ještoť čistí hřéchy a činí naleznutí milosrdenstvie a život věčný.“ A v 11. kapitole, sv. Lukáš: „Dajte almužnu a aj, všěcky věci čisty vám budú.“ Ale komu má dána býti almužna? Praví sv. Ambrož v druhých knihách o úřadiech, že „Chudým neb nemocným, kteříž pro mdlobu svýma rukama dělati nemohú, pokrm a oděv, jehožto móž neb jelikožto móž býti, dávaj.“ A sv. Jeroným v epištolách die: „Dávaj těm almužnu, ještoť ne nadievaných ptákóv jědie, ale chleba potřěbují, hlad zapuď, nepřispořuj smilstva, zři na nedostatečného a chudého, nahého oděj, lačného nakrm, nemocného navštěvuj a kolikrát ruku [467r]číslo strany rukopisuztahuješ, na Krista mysl.“ A sv. Bernart v epištole k králi cecilskému: „Blahoslavený, kterýž rozomie, ne na lakomého, ale na nedostatečného a chudého, kterýžto nerad prosí a s studem béře a přijímá, dieku Bohu vzdávaje.“ A sv. Jeroným v 1. epištole k Demetriadě panně: „Když prodáš vše, což máš, co následuje? Daj chudým, ne bohatým, ne bližním, ne k smilnosti, ale ku potřěbě. Buď to ten kněz, nebo příbuzný anebo bližní, tak na něm nic jiného nešetř, jedno chudobu. Chvalte tě lačných střeva a ne vyříhajících bohatí kvasové.“ A slušie dávati almužnu z svého. O tom die sv. Řehoř: „Tať almužna vykupitele našeho líbí sě očima, kterážto ne z ziskóv nehodných a nepravostí jest shromážděna, ale kterážto z věcí pójčených a dobřě dobytých bývá nalezena.“ A sv. Augustin die: „Ktož obětuje neb dává z statku chudých, týžť jest, jako ktož zabíjie syna před obezřěním otcovým.“ Chléb nedostatečných život chudého jest, ktož odejme jej, člověk krevný jest. Ktož vylévá krev