[463r]číslo strany rukopisus věčím náboženstvím dala nežli jiní. Neb Pán Bóh viece sobě váží dobrý úmysl nežli veliký dar. Druhé, neb což jest dala, toho byla věrně svú robotú dobyla. Ale bohatí to, což mají, aneb jim přišlo nápadem, anebo darem, anebo násilím anebo lichvami. A tak die prorok v žaltáři: „Lépeť jest málo spravedlivému nad bohatstvie hřéšných mnohé.“ Třetie, viece jest dala, neb jest všecko, což byla vyrobotovala a před sebú měla, to jest obětovala. Ale jiní z zbytečných věcí. A protož súdem pána Krista, přěd nímžto nic skryto nenie, právě jest nad jiné pochválena, že jest viece nežli jiní dala. A tak die sv. Beda: „Vzácnost jest Pánu Bohu, cožkoli dobrým úmyslem obětovati budeš, neb váží srdce, ne statek, anižť šetří, co na jeho oběti obětuješ, ale z čeho,“ to jest z kterého úmysla. A tohoť dovodí pán Kristus a řka: „Neb všickni tito z hojnosti poslali sú dary božie.“ Tu slušie znamenati, že Bohu nenie tak vzácný dar, jenž bývá dán z núzě [463v]číslo strany rukopisupotřěby. Druhé, že ktož dá k chvále boží, to Bóh počítá, jako by jemu dal. A zvláště, což sě chudým a strastným dá. Neb tuto die: „Poslali sú v dary božie.“ A Matúš 25 die: „Co ste jednomu z najmenších mých učinili, mně ste učinili.“ Avšak že člověk jest vzácnější dóm boží nežli kostel, spieše má a snáze každý dáti neb spomoci chudému nežli k stavění aneb opravování kostela kamenného aneb dřěvěného.
Pak die dále: „Ale tato z toho, což sě nedostává jí, vešken pokrm svój, kterýžto měla, poslala jest. Z toho, což sě jí nedostává,“ to jest z svého nedostatku. Tuto slušie znamenati, že almužna má dána býti brzo, bez prodlenie. O tom Šalomún v Přísloví 12: „Neřiekaj přieteli tvému: ‚Jdi a zajtra sě vrať, poněvadž móžeš inhed dáti.‘ “ A v knihách Ecclesiasticicizojazyčný text 4: „Srdcě chudého nemuč a neprodlévaj dánie steštěnému. A prosby zamúceného nezamietaj a neodvracij sě tváří tvé od nedostatečného.“ Měli by to znamenati,
