Jest ještě sedmé očištěnie ot hřiechóv, ačkoli jest tvrdé a ukrutné a velmi pracovité, jenž jest skrze pokánie, když hřiešník jako někdy David obmýval jest slzami lože své a když slzy bývají hřiešnému chlebové jeho i ve dne, i v noci, když neliknuje se kněžím svých hřiechóv otevřieti, dobrovolně stud za své hřiechy před člověkem podstupuje, rady a lékařstvie hledaje a [s]text doplněný editorem svatým Davidem u pokoře, řka: „Řekl sem: ‚Vyznávati budu proti mně nespravedlnosti mé Pánu Bohu. A ty si odpustil nešlechetnosti mého srdce.‘ “ A to čině, naplní to, co svatý Jakub die: „Vyznávaj jeden druhému hřiechy své.“ A opět: „Ač kto nemáhá z vás, zavolaj kněží do kostela, ať vložie naň ruce, zmažíce jeho olejem ve jméno božie. A modlitba viery uzdraví nemocného. A pak li bude v hřieších, budú jemu otpuštěni.“ Těchto jest sedm věcí, jenž očišťují křěsťany věrné, kteráž znamenala sú očišťovánie matky božie, když die čtenie: „Když sú se naplnili dnové očišťovánie Marie, matky božie.“ Ale že my nerádi otpúštiemy viny svým bližním, netbáme bludných a hřiešných na cestu spravedlnosti navésti, pokánie statečného nečiníme, protož, ač pak často k tělu božiemu přistupujeme a k krvi boží, avšak se málo čistíme. Než tuto slušie znamenati, že die čtenie: „Když sú se naplnili