A toť jest, jenž tuto die: „I bráchu sě všickni, aby sě přiznali, každý do svého města.“ A přiznávali sú sě dvénásobně, že sú poddáni římskému ciesařství, to jest písmem, neb jich jména popsána sú byla z přikázanie ciesařova a také skutkem, neb sú k tomu platili úrok ciesaři. A protož na peniezi úročniem byl obraz ciesařóv, jakož psáno jest, Matúš, 22. kapitola. Tu die Beda: „Svrchním zpósobem přiznánie úroku takově popsáno jest, aby každému přikázáno bylo jíti do své vlasti.“ Neb každý z nás z přiznánie svého svědomie, do které vlasti má jíti, leč do vlasti nebeské, leč do vlasti pekelné, z knih svého svědomie na skonání své smrti pozná. „I vstúpi Jozef od Galilé, z města Nazareta, kdež počat byl Kristus, do judského města Davidova.“ Betlém jest jedno město v kniežěctví judském a sloveť město Davidovo, neb odtud byl rodem, jakož psáno jest, 1a Regumcizojazyčný text, 16: „Protože byl z domu a z čeledi Davidovy.“ Jakož známo jest skrze pokolenie, popsané ve čtení sv. Matúše, 1. kapitola: „Aby sě vyznal s Marijí, jemu oddanú ženú, těhotnú.“ Neb ona jest byla z pokolenie téhož s Jozefem a byla vstúpila v dědictvie otcovské, protož šla jest s ním ku přiznání, kakžkoli byla blízká ku porodu. A to sě také dálo božským zjednáním, aby tak Kristus narodil sě v Betlémě, jakož bylo prorokováno od Michiáše, 5. kapitola: „A ty, Betléme, země Efrata, maličký si v kniežěctví judském, neb z tebe vyjde vévoda, ješto bude zpravovati lid mój izrahelský. A východ jeho od dní věčnosti neb věčných.“ Duchovně Galilea, jenž přěstěhovánie vykládá sě a znamenává pokánie, skrze něžto člověk z hřéchóv v ctnosti miení sě přestěhovati a do města judského, jenž sě vykládá vyznánie, vstupuje. Neb ktož