Za nicť se neustydí, Bohať se nebojí,

[175] ožralec nešlechetnej k smrti se nestrojí,

zbavivši se spasení, břede k zatracení.

Ožralec Boha práznej, vždy hromy vinšuje,

nic mu nikdá z oust, z hrdla dobrého nechrkne,

vždy laje, hampajsuje, až se večír smrkne.

[180] Pokoj, lásku, stud, čest, ctnost, všechno vykoření,

v tom modláři ožralém žádné ctnosti není,

pro nějž trunkopolcové nepříjdou k spasení.

Trunkopolec promrzí Bohu i všem svatejm,

jsouci skrz Asmodea ďábla věčně jatejm,

[185] zde na světě, po smrti, v soudný den proklatejm.

Leč bude hořké častně pokání činiti,

zbavě se trunkopolství, v střídmosti bydleti,

ctně, šlechetně, pobožně hledě vždy živ býti.

Pane Jezu Kriste, jenžs v trojí osobě,

[190] všickni věrní křesťané, prosíme tebe,

odpustě nám ožralství, příjmiž nás do nebe.

Aleš Knobloch z Pirnsdorfu tyto písně skládal,

neb jest srdečnou lítost nad ožralstvím míval,

propasti zatracení by věrně vystříhal.

Amen.