že mu se [A4r]číslo strany rukopisuruce třesou, nohy mnohdy klesnou.
Mnohdykrát trunkopolství přemluví nestoudně,
[145] před paními, pannami, preláty nevážně,
ledacos žve štěbíce, ledajaks klevíce.
Hadrujíc se plundruje, všudy svády stropě,
z míry bouří, prokřikuje, na vše strany kropě,
to vše řídí, puosobí Vehemot[9]tj. Behemot zlobivě.
[150] Trunkopolství ožralé z smíchu zamorduje,
pro ledacos se hněvá, bije, seká, laje,
Boha všemohoucího v svém srdci nemaje.
Ožralec konví hází, koflíkem, sklenicí,
hubatkú, číší také, i tou medenicí,
[155] ztluče kamna, skla, dvéře, potom platiť musí.
Mnohej vážnej, rozšafnej, k tomu i přísežnej,
zapomene vážnosti skrze trunkopolství,
propuojčíc se[f]se] gſe chase, chlapuom nevážností.
Zseká ručník, ubrusec, nic méň plášť své ženy,
[160] ztluče hrnce i mísy, ožrálec šeredný,
potom znova chtěj nechtěj kupovati musí.
V tom se Boha nebojí, ani lidí stydí,
svědomí nešanuje, duši zavozuje
na věčné zatracení, opilec ohyzdnej.
[165] Trunkopolec mrzutej, žere do němoty,
užera se zstřeští se, prožíře i boty,
sukni, kabát, ručníci, voštíp i šavlici.
Se zchoduov padna doluov, na zemi se válí,
hůře než svíně neb pes, anť se v blátě kálí,
[170] tožť ten milej křesťan, jenž se Boha vzdálí.
Trunkopolec ošklivej, vtip i rozum ztratí,
bude Bohu klepati[10]tj. klevetat, svatým zlořečiti,
klíti se, přisahati, o všem v hrdlo lháti.
Za nicť se neustydí, Bohať se nebojí,
[175] ožralec nešlechetnej k smrti se nestrojí,
zbavivši se spasení, břede k zatracení.
Ožralec Boha práznej, vždy hromy vinšuje,
nic mu nikdá z oust, z hrdla dobrého nechrkne,
vždy laje, hampajsuje, až se večír smrkne.
[180] Pokoj, lásku, stud, čest, ctnost, všechno vykoření,
v tom modláři ožralém žádné ctnosti není,
pro nějž trunkopolcové nepříjdou k spasení.
Trunkopolec promrzí Bohu i všem svatejm,
jsouci skrz Asmodea ďábla věčně jatejm,
[185] zde na světě, po smrti, v soudný den proklatejm.
Leč bude hořké častně pokání činiti,
zbavě se trunkopolství, v střídmosti bydleti,
ctně, šlechetně, pobožně hledě vždy živ býti.
Pane Jezu Kriste, jenžs v trojí osobě,
[190] všickni věrní křesťané, prosíme tebe,
odpustě nám ožralství, příjmiž nás do nebe.
Aleš Knobloch z Pirnsdorfu tyto písně skládal,
neb jest srdečnou lítost nad ožralstvím míval,
propasti zatracení by věrně vystříhal.
Amen.
Vytištěno v Menším Městě pražském u Bartoloměje Netolického léta Páně M.D.LXI.