editor: Černá, Alena M.
Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. 36 B 11 přív., 1561
oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2015–2023
Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Literární tvorbu Aleše Knoblocha z Pirnsdorfu (působil především v 1. polovině 16. století) dokládají pouze dvě položky v Knihopisu – obě jeho díla jsou datována rokem 1561 a obě vydal v Praze tiskař Bartoloměj Netolický z Netolic, avšak jejich tematika a žánr jsou velmi odlišné. První je knížka o ovcích – jedná se o první dochovanou příručku pro chovatele ovcí s názvem Regiment zprávy ovčího dobytku, druhým dílem je mravoučný tisk nazvaný Písně dvě nové o tom hanebném a nekřesťanském trunkopolství, který se zachoval v jediném exempláři v Knihovně Národního muzea v Praze se sign. 36 B 11 přív. (Knihopis, č. 4155; Jungmann, 1849, IV. oddíl, č. 205). Oběma pracím věnoval pozornost Čeněk Zíbrt – část o kouzlech z veterinárního pojednání otiskl v Českém lidu (Alše Knoblocha z Pirnsdorfu r. 1561 návod ovčákům proti čárům a kouzlům, Český lid, 13, 1904, s. 293–297), pijanské písně vydal v edici Frantových práv (Frantova Práva: text prvotisku norimberského z r. 1518. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1904) a také v příloze časopisu Sládek (Řády a práva starodávných pijanských cechů a družstev kratochvilných v zemích českých. Praha, příloha časopisu Sládek 2, 1910, s. 98–102). Knoblochova protialkoholní tvorba doznala dokonce bibliofilského vydání – v roce 1930, avšak s úmyslně nesprávným vročením 1925, písně vydal Spolek dvou bibliofilů. První část z Regimentu zprávy ovčího dobytku zpřístupnil J. Kalousek v Archivu českém, z druhé uvedl jen nadpisy kapitol (Alše Knoblocha z Pirnsdorfu návod k chovu dobytka ovčího, tištěný r. 1561. Archiv český, 22, 1908, s. 185–195).
Za zvláštní zmínku však stojí lexikální zásoba písní o trunkopolství, mj. její lidové prvky. Lexémy trunkopolství a trunkopolec (srov. něm. Trunkenbold) jsou autorskými výtvory Aleše Knoblocha a v českém jazyce se téměř nevyskytují. Výjimkou je Zikmund Winter, který výraz užil v humoresce Rytíři vztahující se k roku 1602: Jsou spilkové, oddaní trunkopolství, jak říkají Němci. Slovo trunkopolství najdeme ještě v krásné literatuře 1. poloviny 20. století. Dnes málo známý prozaik a básník František Heřmánek (1901–1946) jej užil jako archaizační prvek v novele z renesančního období U bratra celého světa, jež obsahuje citace a parafráze staré pijanské a vůbec zábavné literatury k dokreslení dobového plebejského humoru: Kdo může brojiti proti korbelářství a trunkopolství, když nepoznal tíhu života!“.
Atraktivitu textu pro čtenáře zvyšují rčení vystihující chování opilcovo a přibližující písně prostému lidu. Opilec se svým jednáním vyřazuje ze společnosti, neboť na příklad neumí udržet tajemství: řešídko … propaluje A2v nebo se popudí a jedná zbrkle („zjankovatí“): vínem se roznítí, jako Janka kuoň A3r. Chová se podivně, jako by měl v hlavě prázdno, vymeteno: fučelo-liť v kotrbě A3r, plete se mu jazyk: jazyk mu v trepkách chodí A3v a stále je rozzlobený: ožralec…vždy hromy vinšuje A4v. Z pití je mu špatně a zvrací: zerval kantora A3v, neovládá své tělesné pochody a pomočuje se: kmotr Blažej podeštil [ho] na luoži A3v. Přísloví jsou zachycena ve sbírce V. Flajšhanse Česká přísloví (2013, 2. vyd.) nebo F. L. Čelakovského Mudrosloví národu slovanského ve příslovích (2000, 2. vyd.). Dnes tato přísloví již v užívání nejsou.
O lexiku písní podrobně pojednává článek Aleny M. Černé Lexikum dvou protialkoholních písní z období humanismu, Naše řeč 98, 2015, č. 3, s. 139–146.