sló[15]číslo strany rukopisuve, pilně opatře, opatrně vlož, tak aby diel té rúšky byl lbi všady podložen a na mázdřici tvrdú prostřien. Pro dvoji příčinu rúška má býti položena mezi lbí a tvrdú mázdřicí: najprvé, aby nedala plúti vlhkostem na mozk, druhé, aby ústavným hýbaním mozk nebyl ven vypuzen. A ta rúcha má býti suchá, a však jest řékal mistr Vilhelm, jakož sem od něho slyšal, že ta rúcha létě má býti omočena v bielku vaječném, a zimě v strdi, a zvláště, když se bojíme studeného povětřie, kakž koli stred sám má něco ostrosti. A má ta rúcha tkána býti pod sě, nebo by mázdřice mozku mohly býti uraženy; ale v stranu má býti uvedena, aby mázdřici přikryla. Ale to zlomenie lbi chomáčkem hedvábným buď všecko naplněno. Muož li jmieno býti hedbávie, dobré jest, pakli by miestem a časem nemohl nikoli mieti lékař, proto nemá opustiti raněného bez rady i léku, ale miesto hedvábie položen buď chomáček čisté kúdele nebo lnu, [16]číslo strany rukopisuaneb carpiamcizojazyčný text, totiž ostruhu s plátna, dokudž by hedbávie nedobyl. A na ten chomáček jiný chomáček z kúdele větčí a širší buď položen, kterýžto zachová dolejší, aby hýbaním mozku nebyl svržen. A ta rána dvakrát létě a jednú v zimě má býti vázána, a při každém vázaní i rúšky i chomáčkové mají býti obnoveni. V obyčeji vázanie lbi zlomené mezi mistrem Vilhelmem a mistrem Rasis ižádné nenie proměny, a v čemž se ona sjedáváta, nenie třeba co nového pokúšeti, né brž tento obyčej takový jest, že kdyby jej kto chtěl proměniti, dobře čině, nemohl by, a najviece o kladení rúchy lněné, kteráž[x]kteráž] kterez má lbi býti podstrčena[y]podstrčena] podſtziezen, a o chomáčiech, kteřížto mají na tu rúchu kladeni býti. Toliko o přikládaní leptavých věcí dělíta se: nebo kdež Rasis velí klásti húbu mořskú, mistr Vilhelm brání. Když raněný chce léci aneb odpočívati, má na stranu býti bolestnú kladen. A ten lék má býti zachován až do plného lbi napravenie. Pakli by dřieve lbi zcelenie na mázdřici tvrdé