Kapitola XX. o vyvinutí paže z klúba svrchnieho.
Kapitola XXI. o vyvinutí kosti loketnie[gt]loketnie] lokotnie.
Kapitola XXII. o raku na žilovatých miestech pažných.
Kapitola XXIII. o střielu na miestech pažných.
Kapitola XXIIII. o sprostném ranění prsí.
Kapitola XXV. o proklání prsí.
Kapitola XXVI. o bolesti a otoku ceckóv.
Kapitola XXVII. o plicích.
Kapitola XXVIII. o srdci.
Kapitola XXIX. o bočnie mázdřici.
Kapitola prvá. O ráně na tom miestě, ješto slóve vlasky homoplatescizojazyčný text[gu]homoplates] homplates, totiž nadpaží, učiněné mečem nebo nožem.
Lék tento: sšij ránu tak, aby jehla ostala na ráně obvázána s obú stranú nití, aby nevypadla. A buď jedna jehla[23]následuje omylem zopakovaný text: na ráně obvázaná s obú stranú nití, aby nevypadla. A buď jedna jehla, nebo jich viece, podlé velikosti rány, a jich ostrosti nožíky buďte uřezány, ať by neuvázly. A kraji té rány buďte otevřeny, a na stehy červený prach syp a knoty klaď, jakož svrchu praveno jest. Pakli jest zvetčala, dřieve než[116]číslo strany rukopisuli co počneš, okrvav ránu nebo nehtem, nebo ostrú rúchú, neb listiem některého býlé ostrým, jakož jest viezel nebo ostružina, a potom učiň, jakož pověděno jest. Pakli by nemohl okraviti té rány, protože té rány zmrtvěly jsú, tehdy vytoč krev z hřěbene kokotieho a vlí do rány a sšij.
O ráně učiněné na homoplatiech šípem neb kopím.
Pakli bude rána na tom miestě šípem neb kopím, tak však, že by kosti paže neprošla, vlož v ni slanin neb knot strúhanými slaninami pomazaný, a jiné čiň, jakož praveno jest. Pakli rána vešla jest hluboko a nemohla by býti svrchu vyhnojena, nechaj toho raněného za čtyři nebo za pět dní, a pak v boce každého počne boleti, nebo tu stavila se jest krev nebo talov nad žebry; prořezánie učiň na dél mezi dvěma žebroma a prstem učiň próduch nad mázdřicí boční jako dva prsty, a polož ne[117]číslo strany rukopisumocného
