ranných zmeškaní, ode všech stran světa, totiž od západu, od poledne, od východu slunce i od puol noci utiekali jsú se a u něho jsú radu i pomoc shledávali, né brž i mezi Saraceny jmeno jeho slavné jest bylo, a také sami mistři, čtúce na mistrských stoliciech, bez studu a často jsú jeho na svědomie svých řečí přivodili, a to jest bylo jemu za jeho života k veliké slávě. V nichžto onoho přeslavného muže pána a mistra Vilhelma z Congenis pánem a mistrem proto jeho nazývá, nebo jmeno samo mistra v Montpesolaně hanebné jest: nebo tam každý, i ten, jenžto osly honí, slóve mistr. Mieru a obyčej léčenie, jakož sem od něho slyše i vida naučil sem se, jakož věrnějie budu moci, uložil sem vypraviti. Mistr Vilhelm měl obyčej přinajmenším dvakrát čísti do roka, totiž na narozenie pána Krista, a na Velikú noc. Když jiní přestali čísti, on jest počal, a tento obyčej čítanie byl jeho. Měl před sebú knihy Rasis o lékařství ranném, a těch jest nečetl, jakož obyčej jest čísti s výklady, ale podlé řádu kapitol těch knih vypravoval obyčeje lekovánie jeho. A některých jest pochválil, druhé v lepšie proměnil, a některé, jakožto obyčej zvyklý nemajíce, ovšem uťal. Aniž sem bez příčiny takové a tak užitečné dielo za tak dlúhý čas oznámiti prodlil, nebo sem dosavad čakal, zdali kto z tovaryšóv našich, patře k božské odplatě aneb asponě k lidské přízni, tu práci podstúpil; a že dosavad nižádný se o to nepokusil, jakož slyším a rozumiem, že učitel náš dluh těla vyplatil, tu práci na se rád přijímám. Protož tyto knihy na pět dielóv rozdělené tiemto řádem umyslil sem vyvésti: První diel počnu od vrchu hlavy, a v něm vypravím léky hlavnie, kteřížto slušejí na lékaře ranného. Druhý bude o léčení hrdla, šíje a hrtanu. Třetie od hrdla doluov, až do bočné mázdřice sstúpím. Tento však třetí diel pan mistr Vilhelm ztáhl až do klúbu bedrnieho, ale tento z jedné činí dvě: jednu ztaha až do bočné mázdřice, druhú od bočné mázdřice až do klúbu bedrnieho, a to jest z jeho vuole a nenie bez rozumné příčiny. A od ran, kteréžto bývají na lidech raněných, třetí diel počnu. V čtvrtém dielu o ranách