že druhé spodkem čistí, neslušie toho dávati bez opatrnosti.

Kapitola X. O hlíze z melankolie.

Hlíza zarozená z melankolie, totiž z té mokrosti v těle člověčiem, ješto slóve černokrevná, tak uzrává: vezmi lupiny cibulné a česenkové s málem lnu a zvař v silném víně, a pak ocedě víno, ztluciž to s starým sádlem a přikládaj na miesto. Tuto slušie věděti, že při těchto hlízách bývají rády zimnice studené, že mnozí na počátku jich požívajíce hořčice, uzdraveni jsú dřieve, než se stalo pohnutie. A některýmť spomáhá voda, v niežto brotan vařen jest, když jí s olejem dřěvěným zmaže údy proti zimě. Pakli by chtěl jemu pot přivésti, tehdy zmaž horkým olejem kopřivným tělo jeho. Než při zimnici studené velmi spomáhá mazánie olejem rútěným, a to když učiníš dřieve třesenie; neb zahřievá tělo a otvierá pichy v kuoži, aby pára vycházeti mohla, a nedáť se žaludku zastuditi. Také voda opichová neb tuk vyžďatý z něho, aneb siemě pito spomáháť velmi, když dáš jemu dřieve třesenie zimnicí z flegmy zarozené. Také tuk jitrocilový, pit s vodú, spomáháť velmi proti zimnici, ješto třetí den trápí, když dáš jemu dřieve třesenie; skušeno jest na mnohých. Také zmazánie těla olejem rmenovým spomáhá v čas trápenie zimnice veždajšie i čtvrtnie.

Kapitola XI. O prodievaní hliz nebo nežidóv.

Prodievanie hliz takto pósobíme: vezmi stred a fíky a zvař spolu s sádlem starým vepřovým. A k témuž spomáhá listie liliové. Tuto však slušie věděti, že jest li mnoho hnisu v hlízě, neslušieť všeho spolkem vyvésti, ale poznenáhlu a vrstevně. Tuto slušie věděti, ktož by pil vodu, v niežto vařena jest nepita, totiž bielá lebedka, přivodíť pot na vešken život. Než máš věděti, kdy máš to učiniti. Neb toliko při těch zimniciech, ješto potem míjejí. Než při zimnici, ješto třetí den připadá, a v té, ješto slóve kausoncizojazyčný text, spomáháť klásti portulaku nebo kuřecie nuožku na žaludek, a hrýsti je, surové kořenie, a zvařiti listie a jésti. Věz také, že mast, ješto slóve populeoncizojazyčný text, totiž topolová, když jí pomažeš prsí a žaludka a na oboje pulsy, totiž žilobitie, a na rukú i na nohách, oslabíť horkost tesklivú, kteréžto nemocný nemóž strpěti, nebť musí lékař přielišnú horkost zemdliti, aby neumořila nemocného, a v něm krve nesrazila a jie nepřipálila konečně. A protož pitie takových má býti voda ječná, v niežto byliny studené jsú vařeny, jako portulaka, lebeda, locika, tykva, voda melúnová. A má býti ustuzena v sněhu