Já, Ludvík z Pernštýna najmladší,
chtě býti mil Pánu [1v]číslo strany rukopisuBohu najradší,
nábožně děkuji božství jeho svatému,
že mi ráčil popříti naroditi se živému.
[5] Chválím v [2r]číslo strany rukopisujeho božství Stvořitele Pána,
že jest ze mne ráčil učiniti křesťana:
jméno svaté Páně, které nade mnú při křtu [2v]číslo strany rukopisuvzýváno,
budiž na věky věkuov požehnáno!
Rodičové najmilejší moji,
[3r]číslo strany rukopisu[10] račtež znáti potřebu dvojí,
kteráž přísluší mně, vašemu dítěti:
pokudž Pán Buoh žádá ode mne míti
život [3v]číslo strany rukopisuv dobrotě a v ctnosti
abych vedl, k chvále jeho svaté milosti,
[15] duši čistú, kterúž mám v těle
dánu od Pána Boha [4r]číslo strany rukopisuSpasitele,
abych tu lásku mohl u Pána Boha najíti
a ji zase čistu Pánu Bohu vrátiti.
V světě pokudž Pán Buoh po[4v]číslo strany rukopisupřeje bytu,
[20] abych míval k tomu mysl ohbitu:
jednomu každému podle jeho řádu,
pokudž bude bez škodného pádu,
[5r]číslo strany rukopisuabych se přívětivě choval v lásce,
tak jakž tomu Pán Buoh od nás chce.
[25] To dvoje bych obdržeti mohl, byl bych tomu rád
více, [5v]číslo strany rukopisunež bych vším širokým světem vlád[1]kvůli rýmu je koncové –l odsunuto.
A prosím, když pak přijdu k lepšímu [6r]číslo strany rukopisusrozumění,
ať víru, páteř a Boží přikázaní
umím, často nábožně říkaje,
[30] a Pána Boha za to vždy žádaje,
aby ráčil [6v]číslo strany rukopisupopříti státi v své vůli,
a v hříších nedal zahynúti nikoli,
nebť po smrti přijde ten do pekelního plamene
každý, [7r]číslo strany rukopisuktož se zde nad svú duší zapomene.
[35] Dajž Pán Buoh, své duše abychom tak milovali,
toho plamene abychom na věky [7v]číslo strany rukopisunepoznali.
Aj, teď ležím v plénkách tiše,
utažen jsa, ledva dýše,
pro nezbed[8r]číslo strany rukopisunost mého dětinství
[40] jináč mně[a]mně] mie nedají, na rukojemství[2]slabika „ko“ je nadepsána rukou druhého písaře, jen o málo mladšího; podobné zásahy jsou též na foliích 59r, 95v, 96v, 103v, 106r, 107v–108v
ten žalář snášeti musím,
leč když povyrostu, tuť se vyprosím.
[8v]číslo strany rukopisuŽádám za to, najmilejší paní máti,
že o mne s pilností budeš dbáti,
[45] svým sluhám časté dávajíc přikázaní,
a[9r]číslo strany rukopisubych neupadl při nich v zapomínaní.
Spaní ať má tehdáž v nenávisti,
když mi od prsí podá jísti,
a pro všecko při ní [9v]číslo strany rukopisudruhá
[50] nechť ji k tomu napomíná ztuha,
ať mne při té chvíle odbývá bedlivě,
chce li, ať se jí neodplatím [10r]číslo strany rukopisuhněvivě.
I jináč, když mne bude zdvíhati
a opět zase pokládati,
[55] nechť se mnú trefně o vše uhodí,
nebť se málem dítěti [10v]číslo strany rukopisuuškodí.
Když mi pak z těchto pokrmuov vyjde
a jiných mi zkusiti přijde,
prosím račiž mne držeti v pilné stráži.
[11r]číslo strany rukopisu[60] Dětinskýť člověk na mnohé krmě váží.
Budiž mne pilna ve dne i v noci,
ať lahodných krmí mnoho nejím ani [11v]číslo strany rukopisuovocí.
Pakliť by mi se co i s pláčem líbilo
to, což by nebylo tobě milo:
[65] mívajž ke mně lásku tak zvedlú,
aby [12r]číslo strany rukopisumne od toho odvedla metlou.
A tať mi bude zdráva každým časem,
bychť ji pak chvíli nosil i za pasem.
A hned [12v]číslo strany rukopisupravím, že by mi nebyla laskava máti,
