A prosím, když pak přijdu k lepšímu [6r]číslo strany rukopisusrozumění,

ať víru, páteř a Boží přikázaní

umím, často nábožně říkaje,

[30] a Pána Boha za to vždy žádaje,

aby ráčil [6v]číslo strany rukopisupopříti státi v své vůli,

a v hříších nedal zahynúti nikoli,

nebť po smrti přijde ten do pekelního plamene

každý, [7r]číslo strany rukopisuktož se zde nad svú duší zapomene.

[35] Dajž Pán Buoh, své duše abychom tak milovali,

toho plamene abychom na věky [7v]číslo strany rukopisunepoznali.

Aj, teď ležím v plénkách tiše,

utažen jsa, ledva dýše,

pro nezbed[8r]číslo strany rukopisunost mého dětinství

[40] jináč mně[a]mně] mie nedají, na rukojemství[2]slabika „ko“ je nadepsána rukou druhého písaře, jen o málo mladšího; podobné zásahy jsou též na foliích 59r, 95v, 96v, 103v, 106r, 107v–108v

ten žalář snášeti musím,

leč když povyrostu, tuť se vyprosím.

Žádám za to, najmilejší paní máti,

že o mne s pilností budeš dbáti,

[45] svým sluhám časté dávajíc přikázaní,

a[9r]číslo strany rukopisubych neupadl při nich v zapomínaní.

Spaní ať má tehdáž v nenávisti,

když mi od prsí podá jísti,

a pro všecko při ní [9v]číslo strany rukopisudruhá

[50] nechť ji k tomu napomíná ztuha,

ať mne při té chvíle odbývá bedlivě,

chce li, ať se jí neodplatím [10r]číslo strany rukopisuhněvivě.

I jináč, když mne bude zdvíhati

a opět zase pokládati,

[55] nechť se mnú trefně o vše uhodí,

nebť se málem dítěti [10v]číslo strany rukopisuuškodí.

Když mi pak z těchto pokrmuov vyjde

a jiných mi zkusiti přijde,

prosím račiž mne držeti v pilné stráži.

[60] Dětinskýť člověk na mnohé krmě váží.

Budiž mne pilna ve dne i v noci,

ať lahodných krmí mnoho nejím ani [11v]číslo strany rukopisuovocí.

Pakliť by mi se co i s pláčem líbilo

to, což by nebylo tobě milo:

[65] mívajž ke mně lásku tak zvedlú,

aby [12r]číslo strany rukopisumne od toho odvedla metlou.

A tať mi bude zdráva každým časem,

bychť ji pak chvíli nosil i za pasem.

A hned [12v]číslo strany rukopisupravím, že by mi nebyla laskava máti,

[70] kdyby mi nechtěla včas metlou dáti,

nebť se každému dobře hodí,

kohožť [13r]číslo strany rukopisumetla, když roste, provodí.

Děti mladí ať přede mnú hrají,

než prosím tebe, ať nade mnú moci nemají,

[75] ať já s nimi [13v]číslo strany rukopisuneodchodím sám na procházku

pro potomní tvú žalostnú nesnázku!

Před běhy a skoky ať sem v tvém ochránění,

abych neměl na tváři nového znamení.

Rozumná žena, prosím, ať mne ochrání,

[80] a z rukú mne žádnému nedadúc [14v]číslo strany rukopisunež své rovni.

Tuto také račiž znáti,

má najmilejší paní máti,

že rozumnú lásku ke mně máš míti,

tak jakž [15r]číslo strany rukopisusluší k svému dítěti.

[85] Ukaž se časem jasné a někdy ostré tváři,

tak jakž se toho potřeba zdaří.

Neb což se komu najvíce [15v]číslo strany rukopisuzalibuje,

to mnohý člověk najvíce miluje,

a každý se k tomu má vésti jakž moha,

[90] aby nade všecko miloval Pána Boha.

Ó, dajžť se v tom, má nejmilejší matičko, státi,

aby pravú lásku uměla ke mně znáti.

Budeš liž mne milovati v Pánu Bohu,

jáť jistě tomu rozuměti mohu,

[95] žeť se nám to oběma bude hoditi,

pokudž nám Pán Buoh ráčí k tomu svoliti.

Když pak při[17r]číslo strany rukopisublížím