že přede mnú neskryješ toho ani jiného.

Dajž mi Pán Buoh, ten obyčej abych míval,

tebe v ničemž nikdy nehněval.

Navrátímť se zase k sobě samému,

[460] poděkujíc Pánu Bohu milému,

že sem živ a rostu pod nebem,

krmě se na tento čas přítomným chlebem.

Dajž, Pane Bože, čím dál tím víc

abych rostl, tvú svatú milost nade vše milujíc,

[465] pana otce a paní matku

miloval silnú láskú bez zmatku,

a komuž mne svěří, jenž by mi se hodil,

z jeho učení nikam abych se nesvobodil,

než ve všem abych podnikl jeho naučení

[470] k svému lepšímu a jim ku potěšení.

Dobře sem počat a dobře sem se narodil:

dajž, Pane Bože, v tvém přikázaní abych chodil,

život ctnostný maje v paměti.

Dajž mi k tomu radostně svoliti,

[475] ať jest mi kratochvíl, když se mám tobě modliti!

Při modlitbě popřej mi, pane, srdce čistého,

ode všech marných věcí vzdáleného,

při modlitbě mysl stálú abych měl, služebník tvuoj,

račiž to dáti, Pane Bože muoj!

[480] A za to račiž se dáti modliti,

což mým bližním i mně se muož hoditi,

abychom, uvedeni jsúc v laskavé srovnání,

plnili rádi tvá svatá přikázaní,

jeden druhého zlé v nenávisti maje,

[485] veliké odplaty v tom od Pána Boha čekaje,

všickni spolu láskú abychom se spojili

a zlému ďáblu ve všem se protivili,

zpomínajíc na tvá svatá dobrodění,

o nichž nemuož býti na mysl vstúpení.

[490] Člověk jakú lepší za ně odměnu mohl by dáti

než tu, aby mohl bez hříchuov smrti dostáti?

Platnějšíť při smrti čisté svědomí,

nežli všeho světa bohaté jmění,

a toť nás jistě při konci nezmýlí,

[495] bychom jedno dobře živi byli.

Toť nám najvíc na tomto světě zdědí,

zač odplaty čekati máme v nebi:

všickni, starší i my děti,

Měli bychom tam rádi chtieti!

[500] Tohoť třeba žádati dítěti malému,

aby najvíce rostlo k dobrému,

aleť ho šetřiti, co před mrazem květu,

aby se škodně nevrhlo od Boha k světu!

Mnozí rodičové, dokudž mají v plenkách děti,

[505] v takém náboženství dadí se viděti,

nosíce je k Božímu stolu,

s nimi zároveň nesmysléc spolu.

Ó, by na to se rozpomínali,

že ke křtu kmotruov potřebovali,

[510] bez nichž se křest nemohl státi!

I na toť by se mělo potbati.

poněvadž za nemluvňátka na křtu slibovali,

aby za ně také svátost Boží přijímali,

v želejícím pokání hříchy obmyjíc,

[515] za to Pána Boha často žádajíc,

aby podle rukojemného slibu

nebyli kmotrové na chybu,

ale o dítěti aby měli takovú péči,

aby nečinilo skutkem ani řečí

[520] proti Pánu Bohu nic ohyzdného,

rostlo v bázni Boží, varujíc se zlého.

Když pak létu sedmému přijde,

že to dítě běhúnkem bude,

máť se od kmotrouv státi oznámení

[525] a k rodičuom takové promlúvaní,

aby se již na kmotry nebezpečíce,

vzali dítě na péči, což mohú najvíce,

držíce je v báznivé a rozumné stráži