[402v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcekto je tobě dal tu moc, aby tyto věci činil?“ Mc11,29 Tehdy Ježíš vece jim odpověděv: „Otieži vás i já jednoho slova, otpovězte mi, a poviemť vám, v které moci činím tyto věci. Mc11,30 Křest [205] Křest] kṙíeſt rkp. Janóv z nebe li byl, čili z lidí? Otpovězte mi!“ Mc11,31 A oni sami v sobě mysléchu řkúce: „Dieme li: Z nebe, die: Proč ste tehdy nevěřili jemu? Mc11,32 Pakli dieme: Z lidí, bojímy se lidu.“ Neb všickni mějiechu Jana, že by pravý prorok byl. Mc11,33 A otpověděvše řkú jemu [206] jemu] Iesu lat. : „Nevieme.“ Otpověděv Ježíš vece jim: „Ani i já vám poviem, v které moci tyto věci činím.“

Kapitola dvanádctá

Mc12,1 A poče jim mluviti v podobenstvích: „Vinici jest zplodil člověk a opletl plotem a vykopal v ní jámu a vzdělal věži a poručil ji vinařóm i otšel jest daleko. Mc12,2 A v čas poslal jest k vinařóm sluhu, aby ot vinařóv vzal z užitka vinice. Mc12,3 Kteřížto popadše jeho, zbili sú i propustili sú prázdna. Mc12,4 A opět posla k nim jiného sluhu a toho sú ranili a v hlavu haněními [207] haněními] kamenem rkp. zarmútili. Mc12,5 A opět jiného posla k nim [208] k nim] navíc oproti lat. i toho zabichu a mnoho jiných, některé tepúce a jiné hubiece. Mc12,6 Pak ještě jediného maje syna najmilejšieho, i toho jest k nim najposléze poslal řka, neb se budú styděti syna mého. Mc12,7 Tehdy vinařové vecechu jeden k druhému: Tentoť jest dědic, poďme, zabieme jeho a bude naše dědičstvie. Mc12,8 A popadše ho, vyvržechu ven z vinice a zabichu jej. Mc12,9 Protož což učiní pán té vinice? Příde a zahubí vinaře a dá vinici jiným. Mc12,10 Ani ste toho čtli: Kámen, jenž sú zavrhli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelnú, Mc12,11 bohem se jest to dálo a jest divné u vašich [209] vašich] nostris lat. očí?“ Mc12,12 I hledáchu jeho jieti, i báchu se zástupa, neb sú poznali, že k nim podobenstvie toto pověděl. A opustivše jej, otjidechu.

Mc12,13 I poslachu k němu některé z zákonníkóv a z Erodesových, aby jej popadli v slově. Mc12,14 Kteřížto přišedše vecechu jemu: „Mistře, vieme, žes pravomluvný a netbáš na nižádného ani zajisté zříš na tvář lidskú, ale u pravdě cestu boží učíš. Slušie li dan dáti [b]označení sloupceciesaři, čili nedáme?“ Mc12,15 Jenž věda jich lest, vece jim: „Co mne pokúšiete, pokrytci [210] pokrytci] navíc oproti lat., + hyppochritae var. ? Přineste mi peniez, ať ohlédám.“ Mc12,16 A oni přinesechu jemu. I vece jim: „Čí jest to obraz a nápis?“ Vecechu [ jemu ]text doplněný editorem[211] jemu] ei lat.: „Ciesařóv.“ Mc12,17 Tehdy otpovědě Ježíš, vece jim: „Dajtež tehdy, které věci sú ciesařovy, ciesaři, a které sú božie, bohu.“ I diviechu se všickni [212] všickni] navíc oproti lat. tomu.

Mc12,18 I přijidechu k němu saduceové, jenž řkú, by nebylo vzkřiešenie, i tázáchu jeho řkúce: Mc12,19 „Mistře, Mojžieš nám napsal, kdyby čí bratr umřel a ostavil ženu, a synóv neostavil, aby bratr jeho pojal ženu jeho a vzbudil siemě bratra svého. Mc12,20 A bieše VII bratří. A první z nich [213] z nich] navíc oproti lat. pojal jest ženu a umřel jest neostaviv plemene [214] plemene] semine lat. . Mc12,21 A druhý pojal ji i umřel jest, aniž ten ostavil jest semene, a třetí též. Mc12,22 A tak ji pojímachu všech sedm, a neostavili sú plemene [215] plemene] semen lat. . Poslednie všech umřela jest i žena. Mc12,23 Protož [ v ]text doplněný editorem[216] v] in lat. vzkřiešení [217] vzkřiešení] wzkṙíeẛeníe rkp. když z mrtvých vstanú [218] vstanú] wſtane rkp. , z těch čie bude žena? Neb sedm jich měli sú tu ženú?“ Mc12,24 Otpověděv Ježíš vece jim: „Však proto blúdíte, neumějíc písem ani moci božie. Mc12,25 Neb když z mrtvých vstanú, nebudú se pojímati ani vdávati, ale budú [219] budú] sunt lat., erunt var. jako anjelové boží [220] boží] navíc oproti lat., + dei var. v nebesiech. Mc12,26 A o mrtvých, že mají vstáti, [ nečtli jste v knihách Mojžiešových nad křem, kterak mu ]text doplněný editorem[221] nečtli jste v knihách Mojžiešových nad křem, kterak mu] non legistis in libro Moysi, super rubum, quomodo … illi lat. jest buoh pověděl řka: Já sem buoh Abrahamóv, buoh Jakubóv a buoh Izákóv? Mc12,27 Nenie buoh mrtvých, ale živých. A protož vy mnoho blúdíte.“

Mc12,28 I přistúpi jeden z mistróv, jenž bieše slyše je, ani se hádají, a vida, že jim jest dobře otpověděl, otáza Ježíše [222] Ježíše] eum lat. , které by bylo prvnie všech přikázanie. Mc12,29 A Ježíš otpovědě jemu, že prvnie přikázanie všech jest: Slyš, Izraheli, pán buoh tvój jeden buoh jest. Mc12,30 A milovati budeš pána boha tvého ze všeho srdce svého a ze všie duše své [ a ze všie mysli své ]text doplněný editorem[223] a ze všie mysli své] et ex tota mente tua lat. a ze všie moci své. Toť jest prvnie přikázanie. Mc12,31 A druhé jest k tomu podobné: Milovati budeš bližnieho svého jako sám se. Větčieho těch jiného přikázanie nenie. Mc12,32 I vece jemu [ mistr ]text doplněný editorem[224] mistr] scriba lat.: „Mistře, dobře si na pravdě otpověděl, že jeden jest buoh a nenie jiný kromě něho, Mc12,33 a aby milován byl ze všeho srdce a ze všie mysli [225] a ze všie mysli] navíc oproti lat., + et ex tota mente var. a ze všeho rozumu i ze všie duše i ze všie síly.