Ježíšovo všeliké koleno klekalo a jej v slávě boha otcě býti všeliký jazyk vyznávaj. Ó, hlédaj, člověče, koliké Kristus trpěl protivenstvie a mučenie dřéve, než došel k svrchniemu {a nebeskému}marginální přípisek soudobou rukou povýšení. Poněvadž potřebie bylo, aby Kristus trpěl a tak všel v slávu svú. Velmi viece nám potřebie proto protivnosti trpěti. Kristus, jenž nikdy hřiechu neučinil, převeliké trpěl umučenie. A my pro královstvie nebeské nechcem trpěti malého zamúcenie a jistě malého a takměř nic to nenie, co zde trpímy, proti věčnéj odplatě, již v budúcí čas vezmem. Jakež malá krópě jest proti všěm řěkám, takež všecko naše zamúcenie i truchlosti v životě tomto proti věčným radostem. By se všěcka světská radost jako hvězdy a prach zemský rozmnožila, pelyněm by se zdála proti radostem nebeským. By širokost všeho světa i všecko nebe bylo pargaménem {neb bělpuchem}marginální přípisek soudobou rukou, velikost najmenšie radosti nemohla by v plně vypsána býti. By všěcky vody črnidlem byly, to by vše zhynulo dřéve, než by najmenšie radost nebeská byla {v plně}marginální přípisek soudobou rukou vypsána. By všecko dřievie, tráva i zeliny bylo peřie písařské, nemohli by popsati čísla věčných radostí. By všickni lidé i všecka stvořenie byli kazatelé krásy božské a nebeské, vymluviti by nemohli. By každý prášek na všiej zemi byl tisícekrát čistčí nežli slunce, tma by byla proti přirovnání nebeské. Ó, dobrý Ježíši, nauč nás na to tak mysliti, abychmy s tebú zaslúžili věčně přebývati. Amen.

O tom, což na straně

V dřevniem rozdielu slyšiechom o Kristově vstúpení. Potom slyšmy o ducha svatého seslání. Když se čas umučenie přibližoval, on svých učedlníkóv mnohými řěčmi posiloval. Pověděl jim své umučenie i vzkřiešenie, vstúpenie i svatého ducha seslánie a řka, že: „Málo ještě s vámi sem a k otci pójdu. Nezamucuj se srdce vaše, neboť se k vám vráci. Jdu do nebe připraviti vám miesto a přijdu a vezmu vás k sobě. Neb ste vy, jenž ste se mnú přebývali v mých pokušeních. A protož zaslúžili ste v mém království se mnú jiesti a píti. Přebývajte v mém milování a já budu přebývati mezi vámi. A ač člověčenstvím otejdu, však božstvím vždy s vámi budu. Jakež větev nemóž nésti ovoce, neostane li v {na}meziřádkový přípisek soudobou rukou; * úprava rubrikátorova kmenu, takež ani vy činiti móžete, neostanete li na mně. Jáť sem kmen a vy větvie ste; ač ve mně ostanete, mnoho ovoce přinésti móžete. Vy ste větvie a já sem kmen pravý. Otec mój nebeský jest vinař. Všelikú větev, ješto nenese ovoce, na mně odrúbí a v oheň pekelný, aby věčně hořala, uvrže. Ale větev, kteráž na mně nese ovoce, zčistí a tak viece ovoce přinese. Vedě svět v smutcě radovati se bude, ale vy se smútíte, než smutek váš obrátí se v radost, jiež zbaveni nebudete. Žena, když rodí, smutek má, ale když porodí syna, všeho smutku zapomene. Takež i vy v tomto životě smutek mieti budete, ale v budúciem času všeho smutka zapomenete. Než že sem vám toto mluvil o mém odjití,