pukalo, země sě třásla a rovové sě otvierali a mnozí světí po tvém vzkříšení s tebú vstali. Ó, milostivý pane, prosím tebe skrzě tvú smrt přěhořkú, aby mně vlil svú milost dobrotivú, abych tě mohl tak milovati a tak tobě slúžiti. Abychmy po téjto púšti do blahoslavených slávy zaslúžili přijíti. To nám všěm rač dáti pán náš Jezus Kristus, jenž s otcem a s svatým duchem jest na věky požehnán. Amen.[#]obrázek nebo jiný grafický prvek

V dřěvniem rozdielu slyšiechom o sedmeru děkování, jěž hospodinu našemu Jezukristu řiekati mámy pro jeho umučenie. Potom slyšmy sedmero pozdravenie a modlitby sladké, jež řiekány mají býti blahoslavené panně pro jejích sedm žalostí. Jakež hospodinu jest vděčno jeho umučenie a muky jeho zpomínati, takež vděčno jest blahoslavené panně jejie smutky zpomínati. Bratr někaký v zákoně bratruov kazatelóv bieše, jenž pána Jezukrista a matku jeho slavnú srdečně miloval, jeho myšlenie často bieše při mukách Kristových a při bolestech jeho sladké matky i při žalostech. Ten na svých modlitbách hospodina snažně prosil, aby jemu o svých mukách něco dal rozuměti. Takž hospodin jeho milostivému žádaní povolil a něco svého umučenie jemu zjěvil. Vidělo sě jemu, by rucě jeho i nozě byle rozpětě a s velikú bolestí železnými hřěbími byly probodeny. Potom nábožně srdečnú žádostí prosil blahoslavené panny, matky buožie, aby jemu také z svých rozličných žalostí něco zjěvila. I vidělo sě jemu, by někaký meč přěostrý přišel a srdce jeho s velikú bolestí prošel. Bratr ten skrze také myšlenie a děkovánie zaslúžil buožieho zjěvenie a věčného utěšenie. A protož čítajmy rádi hospodinu řečená děkovánie a jeho přěslavné matcě Mariji tyto potom psané modlitby a pozdravovánie, abychmy v tomto životě zaslúžili ode všeho smutku zbaveni býti a v budúciem životě věčně užívati radosti. Amen.

Zdráva, Maria, matko buožie, milostivá ciesařová, ty jsi panna rozkošná, smutných na téjto cěstě milostivá utěšitedlnicě.