[6r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceže jest proti svatých otcóv ustavení a proti právóm těla svatá z Polsky odnesl. Pro kterúžto věc papež klatbú hrozil jest Čechóm, avšak potom vida, ani se mu nechtí modliti velmi a že toho zase oni nijakž nevrátí, dal jim za pokánie, aby se za to Bohu pokořili a za dostiučiněnie kostel ustavili. Když to poselství Břetislav uslyšal, oblíbil jest je a hned kostel znamenitý v Starém Boleslavi podlé Labe na čest Bohu a svatému Václavu založil jest a okrášlil i kanovnicství nadal, neb tu svatý Václav na tom místě od svého bratra jest zabit. A tak jest přikázanie otce svatého skutečně vyplnil i milost jeho zase našel.
Toho také času umřel jest ciesař Ota, otec Jitky, manželky Břetislavovy, pro nějž zámutek nemalý měli sú všickni.
Kterak Jindřich ciesař boj zdvihl proti Břetislavovi zoumyslně a poražen jest od něho týž císař
Jindřich, císař tím jménem druhý, ulakomiv se na polské zlato a zbožie, kteréž byl Břetislav v Polště pobral, poslal jest posly své s listy k němu, aby Polákóm škody napravil a zlato i jiné klenoty, cožkoli tam pobral, aby před ním na určený čas položil. A neučiní li toho tehdy, aby ho s vojskem do Čech čekal, že mu to mocí chce vydřieti i knížetství jej zbaviti. On jemu zase po poslech vzkázal, že se jest věrně i s předky svými císařské stolici v službách sobě náležitých zachovával vždycky a že by nic císaři [b]označení sloupcemimo to povinovat nebyl. Také i dan, kterúž Karel císař, syn Pipinóv, krále franského, knížatóm českým ustanovil, to jest sto a dvadceti voluov a pět set hřiven střiebra, že rád platiti císaři chce a nezanedbává, než přes toto chtěl li by jej císař k něčemu tisknúti a nějaké neobyčejné břiemě naň vzkládati, že radše umřieti chce než bezprávnú věc podniknúti a svobod své země dáti dobře ujíti. Císař, uslyšav to poselstvie, opět zase k němu psal, že mimo všecko dřevní právo a vejsady on chce předkem to přikázanie své vyplněno mieti. Pakli se tomu zpíčí, že jej silnú rukú bezděky k tomu chce připuditi. A když Břetislav přikázaní císařovu zhola nechtěl povoliti, rozhněval se náramně císař, a nečíslné vojsko lidí shromáždiv, sám životně s nimi od Řezna do Čech táhl jest a položil se s vojskem blízko od českého lesa s té strany, kdež teče potok jménem Řezen. A s druhé strany knieže saské Otmara, muže bojovného, aby tudy od Srb do Čech s vojskem vtrhl, nastrojil jest, a tak aby zem českú jako tenetem obklíčil a súžil. Břetislav, zvěděv o tom, kázal jest všem svým Čechóm u Domažlic se sjeti. Odtud potom poslal jest diel vojska svého proti Sasicóm a poručil je Prkošovi, hraběti Bílinskému, prose ho, aby zmužile jim odpieral, nehroze se jich množství věda, že málo sršňóv mnoho much zapuzuje, i napomínal, aby sobě nadevšecko dobré slovo vážil, že on chce jemu za škody státi a potom i jeho rodu dobrým to zpomínati. A vyprovodiv ho, táhl jest
