[6v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesám s vojskem proti císaři. A když vtrhli do lesuov pomezních, rozkázal od Němec i od Čech všudy vuokol sebe Choduom les zarubati. I počali sú mu páni a hejtmané v tom za zlé mieti řkúce: „Budú li nám Němci silní, kudy chcem ujíti?“ Knieže vece: „Já sem proto kázal vás zarubati, nebo se braňte, a nebo se dajte zbíti, jáť od tudto nechci beze cti odjíti. Uteče li pak kto z vás ode mne, kázal sem každého Chodóm zabiti. Protož již buďte zmužilí a udatní, nedajtež Němcóm svých žen a dětí i životóv sobě odjíti, ale pohromadě se držiece, braňmež se svému násilí.“ Když pak císař s svým vojskem na pomezí české přitáhl, uzřel jest, ano všudy na horách cesty zarubány velikým dřievím, i rozkázal všemu svému vojsku, pěším i jiezdným, sekerami cesty vysekávati a prázniti, což jest jim s velikú těžkostí přišlo, tak hrubá dřieví přesekávati, aby volnú cestu sobě učinili. Po dokonání té těžké práce, vyšedše z těch lomuov dále na hory, žádného sú nepřietele nikděž nepocítili, ale zemdleni a žiezní trápeni jsúce, neb horko náramné bylo, odění z sebe smetali a k vodám sú šli. A potom již jako ubezpečivše se před nepřátely pokojně po práci odpočívali, nevědúc svého neštěstie. Tehdy v tom jich nerozšafném ubezpečení[e]ubezpečení] vbezpecženije vejvoda Břetislav s svým lidem věrným na ně nenadále a udatně jako silný lev se jest obořil, porážku nemalú v nich učinil, beze všie milosti je jako věžníky tepa, a utíkající až k císařovým stanóm [b]označení sloupcesstíhal, žádného neživě, starého ani mladého. Tu příhodu nenadálého neštěstí svých lidí zvěděv ciesař a pohrom ten slyše, kvapnú rychlostí s některými svými preč zstrašen jsa utekl jest. Jimžto před tím dobrú naději dával pravě, že pod korúhví orlice císařské boj nad Čechy snadně obdržíme. Snad nepomněl na ono staré přísloví, kdež řiekají: „Nechval prý kmotře hoduov, až s nich přijdeš se ctí domuov.“ A tak tu znamenitých lidí, knížat, hrabí[f]hrabí] hrabie a pánuo množstvie zbito jest a pro pamět toho na tom místě kostelík udělán byl. Ale od druhé strany od Bíliny a tu všecku krajinu beze všech odporností Prkoše napřed psaného poplenil a zkazil až právě do Mostu města. A potom u Bíliny řeky, když se s vojskem položil na tom místě, zvěděv nešťasnú příhodu císařovu, lekl se velmi a příměřie[g]příměřie] prziemierzie učiniti žádal s Břetislavem a o to myslil, kterak by jej okojiti mohl a k němu se přilísati. I poslal posly své s tím k němu, že se o to přičiniti chce, aby císař milost a pokoj s Čechy měl. Břetislav pak, úfaje moci a stálosti svých lidí, posly kniežete saského zhrdal, jich slyšeti nechtě. A hned mu po nich vzkázal, aby dobrovolně z jeho země vytrhl bez meškání, a nebo po třech dnech bitvu s ním měl, jináč že on s ním příměří mieti nechce. To když knieže saské uslyšal, jako muž opatrný káraje se příhodú a dřevním neštěstím císařovým, z země české