A podiv se tu přitom veliké Božie milosti, že jediné tři člověkové z strany Soběslavovy zabiti sú v té bitvě. Také praví, že by se tu při tom boji viděti dal svatý Václav, dědic český, některým Čechóm, sedě na bílém koni v přestkvúcím rúše. Král pak Lotar ledva jest utekl s ostatkem lidu svého. Zjímali sú také na běhu některé biskupy a opaty královy, a zuoblačivše je do zbroje pod helmy, na posměch vězeli se tak s nimi praviece: „Abychom v klatbu neupadli, nedotýkajme se kněží, však poněvadž sú nám všecko spálili a pobrali, kdež sú koli s vojskem leželi, nedávajmež jim nic jiného než sena, ať se ho, což mohú, najedí.“ Někteří pak veléchu je zbíti, ale kníže nedal toho učiniti. A tak potrápivše jich do své libosti proto, aby ne válečných věcí, ale duchovních pilni byli, potom sú je rozpustili. Čechové pak, obdrževše to vítězstvie, s velikú radostí přijeli sú domuov.
Téhož také léta Štěpán, král uherský, opět se sjeli s Soběslavem na pomezí a tu pokoj a mier mezi sebú stvrdivše, domóv se v přátelství rozjeli.
Téhož také času hrad Přimda a město Tachov to obé znovu opraveno a vzděláno jest. Také na té hoře, jenž Říp slove, kostel, kterýž dávno byl zkažen, Soběslav zase udělal jest. A Jindřich, biskup holomúcský, světil jest jej k žádosti jeho.
Léta M. C. XXVIII. Soběslav, kníže české, v mier jest všel s Lotarem, králem římským, a pokoru mu učiniv, přátelé sú učiněni. A téhož léta, jakož kronika nuremberská svědčí, oba spolu sebravše vojska, oblehli sú město, jenž Amberk slove, a všecku zemi bavorskú plných deset nedělí pálením a pleněním hubili sú až právě do Dunaje. A potom nižádného zbraněnie neměvše, domuov se rozjeli druhého léta. Lotardus, král římský, knížeti Soběslavovi na velikú noc křtil jest syna a vzděl jemu jméno Vladislav. A tak s povolením toho hraběte Vigberta všecko zboží, kteréž u manství držal týž Vigbert před saskými knížaty, dietěti tomu na křtinách na pamět kmotrovství oddal jest.
Téhož také léta Soběslav táhl jest s vojskem na pomoc králi Lotarovi proti Kunrádovi, neb ho volenci na protivenství Lotarovi byli sobě za krále vzíti chtěli a na tom se svolili, protož když se to skrz něj rozrušilo, po mnohých znamenitých a velicích skutcích domuov se jest šťastně vrátil.
Potom opět Soběslav Kunráda, syna Litoldova, jenž byl bratr Oldřichuov, jal jest a dal jej u vězení na Vyšehrad. Též i Soběslava a Břetislava, syny Kunrátovy, kterýž byl starší bratr prvnieho krále českého Vratislava, oba jest jieti kázal a dal je do vězení na ten hrad, jenž slove Donín.
Opět léta ut supracizojazyčný text XXIX. onoho Vratislava, syna Oldřichova, Soběslav dal jieti a zaslal ho preč, boje se od nich úkladuo. Toho také času hrad ten Glatsko vzdělán jest zas. Téhož také léta Soběslav kostel vyšehradský obnovil, jejž byl Vratislav, král první, vystavěl a dal v tom jistém kostele Soběslav udělati korunu velmi krásnú, kterážto deset hřiven zlata a padesát hřiven stříbra vážila. Povýšil také tesaným kamenem ambitu a jej vydlážditi čistě i střechu na něm udělati dal a jiného
