učinil a až do města vladislavského všudy ji poplenil. A zjímav mnoho vězňóv, s velikými kořistmi domuo se jest u veselí vrátil. A potom opět léta druhého jel do Uher na pomoc králi uherskému a vyprostil jest jej od nepřátel jeho. Toho také léta Memhart, biskup pražský, z toho nářku dřiev praveného před těmi biskupy očistil se jest.
Léta M. C. XXXIIII Soběslav, opět sebrav z Čech i z Moravy veliké vojsko, táhl zase do Polsky a všecku až do řeky Odry mečem, lúpežem a ohněm i jinými všemi běhy válečnými ji poplenil. A tak opět ta země skrze tohoto udatného Soběslava k Čechóm zase jest podmaněna a připojena. Protož mnoho škod Polákóm zdělavše, s hojnú kořistí domóv se vrátili. Téhož času markrabě moravský, pan znojemský, syn Litolda, bratra Oldřichova, sestru krále uherského Bély pojal jest sobě za ženu. Toho také času Mejnhart, biskup již pravený, umřel jest a pochován jest v Pražském kostele. Na jehožto místo vstúpil kněz Jan, probošt vyšehradský. A potom léta M. C. XXXV tento Jan, volený biskup, od císaře potvrzen jest a od arcibiskupa mohučského posvěcen, jakž obyčej byl.
Téhož také léta měsíce února jakés znamenie na Slunci bylo se ukázalo velmi divné tak, že všem lidem, ktož sú na ně hleděli, zdály sú se jako tři Slunce spolu v hromadě za dlúhý čas. Téhož času císař římský Lotar, chtě Soběslava, kníže české, s Boleslavem, vejvodú polským, přátelsky sjednati, povolal jich obú k sobě a tu mezi nimi dlúho jednaje, nemohl jest jich srovnati. Protož uloživ mezi nimi příměří, domóv je rozpustil.
Druhého opět léta, když císař Lotar jel do Říma, poslal jemu Soběslav na pomoc s nemalým počtem lidu jiezdného strýce svého Vratislava, kterýž se byl nedávno, zase do Čech jsa zaslán, preč od Soběslava vrátil.
Léta M. C. XXXVII. král uherský Béla sjel se jest s Soběslavem, knížetem českým, na pomezí uherském, a tu pokoj a mier mezi sebú utvrdivše, rozjeli se pokojně. Soběslav, jeda odtud, v Holomúci hody velikonoční okvasil.
Potom téhož léta s Boleslavem, vejvodú polským, složili sobě rok na Gladště a sjevše se velikú dřevní nepřiezen a válku mnohú mimo se pustili a o všecko se pokojně srovnali.
Téhož léta císař Lotar umřel a v Brumsviku jest pochován.
Léta etc. XXXVIII Kunrád jednosvorným volením všech korfeštóv za římského krále jest volen. A když u Pomberce měl veliký dvuor, jel jest k němu také Soběslav, a tam jsa, jednal sobě to, aby syn jeho Vladislav po něm na místo jeho vstúpil, jakož jest to obdržal. A když odtud zase do Čech přijel a byl na Saské, svolal jest všecky pány zemské k sobě a podlé povolení krále římského s nimi na tom zuostal, aby Vladislava syna jeho po něm za kníže sobě vzali. A na potvrzení toho, aby jemu věrni byli, i přísahy od nich přijal.
Téhož také léta Soběslav dceru svú jménem Máří neb Mariji vdal jest za Lipolda, markrabí rakúského, a tak v Holomúci svatbu okvasili sú.
Léta ut supracizojazyčný text XIL. Soběslav, kníže české, mnohé hrady, ješto zastaveni byli, ženě Vigbertově hrabince zase jest vyplatil. A toho času také jeho zpuosobením klášter siloenský udělán jest.
V témž také létě Kunrád, král římský, dceru krále uherského Bély před Soběslavem za ženu jest sobě pojal.
