z země české ven ujel. Bořivoj pak z Polsky zdvihl se jest a jel k Jindřichovi, čtvrtému římskému králi, do Sas a žaloval jemu své nehody a křivdy, kteráž se mu od Vršovicóv stala. Při tom prose jeho rady i pomoci, aby zase navráceno bylo jemu Království české. A dopomuož li mu zase k tomu, slíbil králi velikú sumu peněz dáti. Tehdy hned král poslal jednoho svého pána do Čech a přikázal Svatoplukovi, aby bez meškání před ním stál, kterýžto hned shromáždiv drahně lidu, jel jest s ním až k městečku, jemuž Chlumek dějí, a tu svolav pány a zemany české, poručil je bratru svému Otovi a jeho místo sebe poslúchati jim přikázal a s tím od nich v malém počtu před krále Jindřicha přijel jest. Jehožto ihned týž král jieti kázal a ty jeho dvořany, kteříž s ním přijeli, poručil Bořivojovi a Bořivoje jim, aby jej s sebú do Prahy donesli a zase v Království české uvedli a jeho ve všem jako pána poslúchali. Tehdy, když sú s ním do Čech jedúce podlé rozkázanie králova, třetí den k hradu Donínu přijeli, Ota, bratr Svatoplukóv, jemuž na místě svém zemi byl poručil, zvěděv to, že Bořivoj táhne do Čech, aby se v království uvázal, sebral jest šest houfóv lidu zbrojného a táhl s nimi nočně na hory, aby hrad Donín oblehl na úsvitě. To zvěděv Bořivoj skrze jednoho Otova žoldnéře a vystřežen jsa, ujel jest s svými odtud zase a do země vjeti nesměl. Zatím Svatopluk, vida krále toho k penězům lakomého, učinil jest přísahu, že jemu deset tisícuov hřiven střiebra chce dáti a splniti, aby mu Českého království zase dopřál. I překoupil jest Bořivoje a hned z vězení propuštěn byl, s nimižto týž král některé své služebníky do Čech, aby jej doprovodili, poslal a tu jistú sumu, kterúž slíbil dáti, aby hned od něho vzali a jemu přinesli. Tehdy Svatopluk, přijev do Prahy, vybral z českých pokladuov sedm tisíc hřiven střiebra a dal je služebníkóm královským a podlé toho poslal s nimi Otu, bratra svého, králi, aby pod jeho stráží místo základu chován byl, dokudž by mu ostatku té sumy, totiž tří tisíc hřiven střiebra, nevyplnil. Potom týž Ota některak, nepilně jsa chován, králi z moci utekl a do Čech k bratru se vrátil.
Léta M. CVIII. žena Svatoplukova porodila jest jemu syna, na jehožto křtiny pozván jsa, přijel král Jindřich a kmotrem jemu byl a nazval jej Václavem. Na znamenie pak kmotrovství otci jeho Svatoplukovi ostatek té summy střiebra, kterúž mu zadržal, odpustil jest, však přitom také ho prosil, aby s ním proti Uhróm, jenž mu se silně protivili, vojensky se svým lidem do pole vypravil. K jehožto prosbě Svatopluk ochotně a rád s ním do Uher táhl jest, poručiv zemi Božejovi a Mutinovi, těm nevěrným a zlobivým Vršovicóm k zpravování. A když do Uher vtrhli, leželi sú u jednoho města, tehdy Svatopluk s svým lidem, cožkoli bylo mezi těmi dvěma vodami, Váhú a Dunajem, to všecko spálil a pohubil. Také tu mnoho špehéřóv uherských zjímal a každému nos uřezati a voči vylúpiti kázal. Toho času také tisíc lidu zbrojného udeřilo jest na lidi Svatoplukovy, jsúce od uherského vojska vysláni, kdež pak nic sú neobdrželi, ale pobiti sú od nich na hlavu a někteří zjímáni. Mezi tím, dokudž Svatopluk s králem římským byl, Božej a Mutina svrchupsaní, obmejšlejíce své dobré a chtiece s dvižením války obú knížat užiti, poslali sú do Polsky k Bořivojovi
