budem míti dosti již na tom
a přijmem rádi jako s medem,
když jedno s tebú v nebi budem!
Tuť pak nebudem rýmovati,
jediné Pána Boha milovati,
tebe, spasitele našeho milého,
mocného Boha i věčného![11]prázdná folia 6v, 6 bis r, 6 bis v (původní starý papír, v místě, kde byl na foliu 6r obrázek, postupně se zesvětlující skvrna)
Boj Štěstí s Neštěstím
[7r]číslo strany rukopisuProtož ku příkladu jinému
chci přivésti toto sepsání
a k lahodnějšímu poslúchaní.
Stalo se zde v tomto světě,
že tak jedno pěkné dítě
bylo se jest urodilo,
ješto bylo dobrým milo.
Otec jeho chudý bíše,
na statku málo jmějíše;
mátě také chudá byla.
Tuť jsta jednu dceru měla,
pannu pěknú a ozdobnú,
ke všemu dobrému podobnú.
Ctnost jí jméno na křtu dali,
sami ji přílieš milovali.
Kterúž podnes Buoh miluje,
i každý, ktož o dobré usiluje.
Těchto obyčejuov z mladosti byla:
z svého dětinství dobře činila,
protiviec se všemu zlému,
majíc náchylnost vždy k dobrému.
Jakž ve čtyrech letech byla,
[7v]číslo strany rukopisuhned otce, máteř i všecky dobré ctila,
když přišla k létu šestému
a od šesti až k desátému,
počala Boha svého ctíti
a jemu vždycky slúžiti.
To jest činila velmi ráda,
ač jest byla k tomu i mláda.
Všecky činy dobré do sebe měla,
za každé se slovo zarděla,
což mluvila neb slýchala.
Vždycky se toho lekala,
aby nic v světě neučinila,
nemluvila, nemyslila, ni jednala
než to, což by Bohu libo bylo
a všecko se jí dobré líbilo;
po všem dobrém vždy túžila.
Když již ve čtrnácti letech byla,
svú chuovu sobě oblíbila,
jejížto jméno Rozum bíše,
tu jako za svú máteř do smrti jmějíše;
kdež jest koli v světě byla,
všudy ta chuova za ní chodila.
[8r]číslo strany rukopisuNebyliť jí k mysli tanci,
hudci, pišci, ani herci,
ani jaké světské strojenie
od stříbra, zlata i drahého kamenie,
k tomu kolby, honby a výskanie,
ni také světské zpievanie.
Žádného jest nemilovala,
kohož jest v svém rodu neměla;
ktož jejího jména nectil,
v hlavu jí ten nepřítel byl.
Než milovala lidi tiché,
věrné, múdré a neliché,
vzteklým, světským, všetečným
vyhýbala se lidem, i zúfalým,
také by neviem co objíti měla,
nikoli se s takovými nepotkala,
buďto v městě nebo v poli;
kdež se s kým potkala koli,
na hradě anebo na tvrzi,
ten jí takový žádný nemrzí,
ktož miluje dobré činy koli,
ten jí má sobě ve všem k vuoli,
