[192v]číslo strany rukopisuneb vy mne muožte najveselejšího a najsmutnějšího muže učiniti, kterýž v světě jest v tomto. Však proto vždy úfám u vaši štědrú pokoru, že mne protivenstviem a zlú otplatú za takové mú lásku věrnú k vám smrtí dokonati nedáte, než s milostí veselú a laskavú otpovědí mé lekavé srdce milostivě potěšíte.“ A takž pan Tým s některakým zaslzeniem svých očí a s[ca]s] z těžkým sdechnutím srdce svého svým řečem jest konec učinil, čekaje od té urozené a krásné paní otpovědi. Paní ta dobrá pana Týma dávní lásku a dvoření ve dny i časy nočními dobře uznamenala jest a jí dobře vědoma byla jest i jiné mnohé věci, kteréž pro ni jest učinil. Však pro to své tvrdé mysli nikdy jest prvé obměkčiti nemohla, až te[193r]číslo strany rukopisupruv skrze jeho sladká a libá slova to k sobě jest přijala, ježto jest jeho slovóm nikda tak dostatečně nesrozuměla, co láska a milost mezi lidmi muož. Ačkoli přikázanie mužovo zachovati musila, však proto některých zdechnutí zakryti jest nemohla z příčiny té, že jest žádné otpovědi Týmovi dáti nesměla. A tak panu Týmovi od paní žádná otpověd dána nebyla, kterémuž se to velmi neznámé zdálo. Ale z toho hned se počal domýšleti rytířovy chytrosti, a proto na ni vždy zhlédal mile. A skrze to paní naň pěkné vzhlédaní, kteréž jest v tom času vondy i vondy vzhlédala, a skrze takové vzhlédaní a zdychání, kterážto z hlubokosti srdce jejího vycházely, jemu dobrú naději i trošty přinášely sú. Hned sobě sám novú radu dav a na paní místě sám sobě otpověd [193v]číslo strany rukopisudával i vece: „Muoj milý Týme, jest chvíle dávná, že já tvú lásku ústavnú k sobě pravú i spravedlivú našla sem, kteréž já skrze tvá slova lépe a více vyrozuměla sem, kdež já toho s vděčností přijímám a od tebe mám toho veliké utěšenie, ačkoli sem prvé tvrda a nemilostiva byla, nechci, aby ty tomu věřiti měl, že bych já to v své mysli a na svém srdci míti měla, jakož jest tobě má postava ty časy okazovala. Než věz, žeť sem na tě vždycky z srdce laskava byla a mimo jiné lidi, ač tajně okazovala sem, i tebe sem ráda vídala. Cožť sem pak koli činila, bylo mi toho potřebí, bojéci se hněvu muže svého a k tomu také zachování dobré pověsti v cti své. Ale nynie čas přichází, žeť zjevně okázati chci a mohu, jsem liť na tě laskava, a té vší lásky a přátelství, kterúž