[136r]číslo strany rukopisu[93]„jemu“ se na začátku stránky opakuje snílo. Hned jiná slova počal mluviti, jako když se ze sna probudí, kto rád tak činí. Čemuž se hospodář uradoval velmi, neb se ptal ten jistý mládenec, již li jest den, že tak velmi křičí. Kterémuž jeho tovaryš odpověděl: „Ano, jest den, ale v Zadní Indii, poď sem jediné ke mně na lože!“ A on vstav od hospodáře, k svému tovaryši šel jest spat, a vtom den přišel. Hospodář každého svého počal buditi, a ta dva dobrá mladá tovaryše, s hospodářem počet učinivše, na své koně vosedlavše, potom ještě slušné snídaní s hospodářem učinivše, na své koně vsedavše do města jeli, těm přeběhlým věcem velmi rádi jsúce, toho velikú radost měli. A potom jiných cest k tomu hledali, s tú pěknú děvečkú sjednavše se, kde by se potom scházeti měli spolu. A dcera ma[136v]číslo strany rukopisuteři také oznámila za jistú věc, že by bez pochyby bylo, že ten, kterýž se byl k jejiemu otci položil, že jest se tomu všecko ve snách snílo a zdálo. Ale ta dobrá paní to milé a sladké objímanie, kteréž byla od druhého mládence přijela, to v svém srdci dobře rozváživši, sama k sobě řekla: „Tehda sem já jedné sama, kteráž sem tuto noc bděla a nespala.“
{historie}marginální přípisek mladší rukou Opět rozprávka jiná o králi a o jeho služebníku velmi opatrném
Byl jeden král v Lampartiech, jménem Gulfredus, kteréhožto předkové jich řády a královstvie v městě řečeném Pavia zpravovali sú. Ten jest měl jednoho krále dceru sobě za ženu, pěknú a velmi ozdobnú, paní poctivú a plnú všech ctností, ale v milovníciech nešťastnú. Tehdy když ten jistý král skrz rozumy a múdrost své královstvie [137r]číslo strany rukopisuv řádu a pokoji držal jest, i přihodilo se jest, že toho krále služebník jeden, velmi z nízkého pokolení a řádu narozený, ale že jest byl statečný a zmužilého srdce ke všemu rozkázanie královu, jakož jest kdy kterého měl, ten jistý, když měla králová kde jeti, vždycky vedle ní běžal jest pěšky. Byl jest na životě a zpuosobu převelmi krásný pacholek, k králi nápodoben na všech údech i zróstu, kterýž jsa pochodní milosti hořící proti královně srdce své zapálil. Avšak proto tak nemúdrý byl, že jest neznal svého nízkého urození, že jeho milovánie proti tak urozené krvi nepodobné jest a proti všem právuom. Avšak jako múdrý své veliké milosti žádnému nezjevil jest, ani se královně v tom znáti dal. A jakžkoli on byl jest pozúfal nad užitkem své milosti, ale vždy proto takovú
