Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

[141r]číslo strany rukopisua pomyslil sobě, že toho najde, kterýž mu takovú škodu učinil a hanbu okázal. Dobře tomu srozuměl, že jeden z služebníkuov jeho musil to učiniti s jeho zámku, kterýžkoli byl jest, a také, že by s zámku nikam nemohl v noci. Malú svíčku vzem, šel jest do jedné veliké komory, kteráž nad maštalí byla, v kteréžto komoře větčí díl jeho služebníkuov léhalo na mnoho ložích, maje za to on a mysle, že by tomu, kterýž tu škodu učinil a královú zléhal a ji oklamal, jeho puls a metání srdce skrze to dílo a práci, kterúž učinil, že by neulehlo, kterémužto bezpochyby známo bylo a bude to, čehož hledám. A jda tíše od jednoho konce komory k druhému šel a každému zvlášť svú ruku na jich prsy vzkládaje, zda by mohl uznati, kterému by se srdce metalo aneb hýbalo. Kteréž on všecky spící našel [141v]číslo strany rukopisukromě toho, kterýž byl královnu zléhal. I uhlédav krále, dobře srozuměl, čeho král hledá, u velikú pečlivost a leknutí upadl jest. A vtom myslil sobě: „Jestliže to jest jemu vědomo, co sem učinil, řka, že mě on bez prodlenie zabí,“ i jiného mnoho rozličného myšlenie měl jest. Ale však se tomu těšil, že jest u krále žádného oruží neviděl, a tak se také činil, jako by spal, jako i jiní spí. A znamenati chtěl, co by král chtěl počínati. A když již král mnoho jich přehledal, chtě vždy o své věci nějak přezvěděti, a když jest k vinnému přišel, jemužto netoliko srdce, ale vešken třeptal jest, král sám k sobě řekl: „Totoť jest pravý a ten, jehož já hledám.“ Ale co jest jeho úmyslu bylo, v tom on nechtěl, by kto o tom věděl. Jiného nic jemu neučinil, než nuožkami, kteréž s sebú nesl, [142r]číslo strany rukopisunětco málo jemu vlasuov vystřihl, aby jej ráno mohl poznati, a to učiniv, do svého pokoje otpočívati šel. Ten dobrý druh, kterýž múdrý i chytrý byl, hned královu úmyslu porozuměl jest, že jest jej samého znamenal. Snažně vstav, nůžky vzav, všem těm, kteříž v té komoře otpočíváchu, tak jakž jemu král byl učinil, je všecky nad jedniem uchem byl ostříhal a zase do svého lože spat šel. Ráno král vstavši a prvé než brána na zámku otevřena byla, vší své čeledi před se kázal jest zavolati[bu]zavolati] żawolati[95]v rkp żalowati, lowa přeškrtnuto a nadepsáno wola, kteříž všichni před něj prostovlasí přišli sú. A on počal hleděti a ohledovati, zda by mohl toho ostříhaného poznati. Ano pak jeho služebníci všichni, jakož on byl jednomu učinil, ostříháni byli a všem jedniem zpuosobem vlasy byly ostříhány, čemuž se on

X
buzavolati] żawolati
95v rkp żalowati, lowa přeškrtnuto a nadepsáno wola
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 24 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).