hned otce, máteř i všecky dobré ctila,
když přišla k létu šestému
a od šesti až k desátému,
počala Boha svého ctíti
a jemu vždycky slúžiti.
To jest činila velmi ráda,
ač jest byla k tomu i mláda.
Všecky činy dobré do sebe měla,
za každé se slovo zarděla,
což mluvila neb slýchala.
Vždycky se toho lekala,
aby nic v světě neučinila,
nemluvila, nemyslila, ni jednala
než to, což by Bohu libo bylo
a všecko se jí dobré líbilo;
po všem dobrém vždy túžila.
Když již ve čtrnácti letech byla,
svú chuovu sobě oblíbila,
jejížto jméno Rozum bíše,
tu jako za svú máteř do smrti jmějíše;
kdež jest koli v světě byla,
všudy ta chuova za ní chodila.
Nebyliť jí k mysli tanci,
hudci, pišci, ani herci,
ani jaké světské strojenie
od stříbra, zlata i drahého kamenie,
k tomu kolby, honby a výskanie,
ni také světské zpievanie.
Žádného jest nemilovala,
kohož jest v svém rodu neměla;
ktož jejího jména nectil,
v hlavu jí ten nepřítel byl.
Než milovala lidi tiché,
věrné, múdré a neliché,
vzteklým, světským, všetečným
vyhýbala se lidem, i zúfalým,
také by neviem co objíti měla,
nikoli se s takovými nepotkala,
buďto v městě nebo v poli;
kdež se s kým potkala koli,
na hradě anebo na tvrzi,
ten jí takový žádný nemrzí,
ktož miluje dobré činy koli,
ten jí má sobě ve všem k vuoli,
buď bohatý, chudý aneb nuzný.
Dobré, nábožné i poctivé lidi,
tyť ona po všem světě vidí,
a každý dobrý jí dobrého přeje
a ona se z nich na každého směje,
každého objímajíc a líbajíc,
těm všem ráda posluhujíc.
Do dnešnieho dne, ač jest stára,
protoť slúží dobrým ráda.
A toho vypsati neumiem,
což já o ní dobrého viem,
protož měl bych jí rád slúžiti,
i každý, ktož chce s Bohem býti.
Chciť dále o ní pověděti
– prosím, umějte rozuměti –,
čímť jest byla darována
od samého nebeského Pána,
ješto jí toho ráčil popříti,
čehož jí nemuož žádný vzíti.
Ač jest z chudých rodičóv byla,
proto urozením vysokým se stkvěla,
neb přítelkyně boží jest
[…]text doplněný editorem[12]chybějící folia 8 bis r, 8 bis v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
