Múdrost
„A aby, Svobodo, činil právě,
neb jest tvé najlepší, radímť zdravě,
dokudž mladý, bývaj vesel rád,
když budeš v letech mých, nebudeť toho snad!“
Tu jide Svoboda od Múdrosti k Štěstí,
an tam veselé, že všecko třeští.
Proto, ač jest bylo mladé dítě,
nenie toho ve všem světě,
utěšenie i vší radosti
bylo při něm všeho dosti.
Mohu řéci to jistě, avšak
jako by řekl: „Buď mi tak!“,
tak všeho dosti bylo,
což jedno srdce pomyslilo.
Tošť Svoboda poče výskati,
praviec: „Nechci sobě o nic stýskati.
Vidím, že mám toho pána,
jemuž každá věc ráda poddána,
a já se chci oň tak starati,
zda by mu se chtěli poddati
ve všem světě najmocnější,
a kteříž sú najbohatější,
jako jeho věrný služebník
a jeho cti pravý milovník.
Mámť teď strýce u sebe svého,
Zdravieť jesti jméno jeho,
nechámť jemu v základě toho,
že jich k němu přivedu mnoho,
a nepřijduť jako nynie sám,
ale přiveduť vojska k vám
a což najbohatějšiech lidí.
Chudíť se se mnú jeti neb jíti stydí,
a byť chtěli, nedámť jim sem –
budem je strkati a honiti ven.
A dokudž strýc muoj, Zdraví, bude Štěstí slúžiti,
muož toho tiemto požiti;
dokudž on koli při něm bude,
žádné nemoci míti nebude,
a jest jemu potřebnější nežli já,
neb on mnohá koření zná,
komuž jich dá, musí zdráv býti,
leč jich již Buoh nechce míti –
ale dokudž on s kým chce býti,
žádnýť v světě nemuož umříti.
Strýče Zdraví, teď tebe nechám,
a za toť tebe prosím sám:
chovaj mi pána mého milého
a Mladost ať jest chuova jeho –
jakož ty ji také dobře znáš,
a za přítelkyni ji sám máš –
ta ať mi jej čistě vychová,
přítelkyně milá tvá i také má.
Jáť se již nechci nynie vrátiti,
ale chciť práci takovú vážiti
tak, že po všem světě pojedu
a najlepší s sebú přivedu;
chovajtež jeho dobře, prosím,
nebo já nynie předse jeti musím;
než otci jeho nedajte ho pěstovati,
ani v ničemž ho kázati.
A když bude v patnáctém létě,
budeť vládnúti po všem světě,
a kterými on vládnúti nebude,
zlé jejich posvícení bude!“
A s tiem Svoboda jede pryč,
