budeť se, shledáš, ta věc jinak jednati.“ A hned vskočiv na lože, vzal jest dievku za vrch, mněje, že by žena jeho byla, a což jest mohl, rukama a nohama bíti, tlúci i tlačiti, to jest všecko učinil a tu dobrú dievku tak jest ubil, že jest více k čertu nežli k ženě podobna byla, a naposledy uřezal jí vlasy. Ta dievka dobrá plakala, želejíc takové své obtiežnosti, kteráž měla dobře z čeho, a druhdy již požádala jest milosti pro Pána Boha. Ale její hlas i řeč pro její veliký pláč i také pro veliký hněv hospodářuov dalo jest příčinu, že jest nemohl rozeznati, ženu li jest svú čili dievku její bil. A tak po velikém bití řekl jest k ní: „Aj, ty bezectná mrcho, shledáš, že nechci života tvého více užívati nikdy a chci hned k bratřím tvým jíti a tvé dobré skutky oznámiti a hned tě s nimi zase do jich domu vypraviti a chci tebe prázden býti, než věz jistě, že ty více nebudeš v mém domu se mnú přebývati.“ A tak s tú řečí s komory vyšed, dveří jest velmi dobře zevnitř zatarasoval domovních a k jejím bratřím a švakróm svým do jich domu šel jest. A jakž brzo tomu žena jeho porozuměla, že jest muž z domu vyšel, kteráž ty všecky věci viděla i slyšela jest, co je činil s dievkú, hned jest k ní do komory šla a světlo rozžehla, kterúž jest našla zkrvavenu a velmi ubitu. I počala jest ji těšiti, jakž jest najlépe uměla a mohla, a z své komory vyvedši do její uvedla, a tak ji vždy lísajíc, až jest ji od pláče jejího odvedla a ji upokojila, že jest mlčela. A potom paní zase do svého pokoje a své komory šla jest, lože velmi čistě zase ustlala a přistrojila, tak jako by ještě nikdiež tu noc žádný na tom loži neležal a nebyl. Sama se také zase pěkně připravivši a oblekši, rovně tak, jako by ještě nikdiež lehla nebyla. A k tomu laternu a svíci v svém domu rozžehla a potom položila se nebo posadila na schodě, jala se jest šíti, čakajíci, kdy by muž přišel zase, co by ještě z toho dále státi se mělo. A tak, jakž ste prvé porozuměli, kterak hospodář, což jest najspieš mohl, k bratřím ženy své šel jest a tak dlúho na dveře tlúkl, až sú jej uslyšeli a jemu otevřeli. A když sú té paní bratří, kteřiež tří byli, i s mateří svú, porozuměli, že by byl Linhart, švokr jich, všichni rychle vstavše, k němu sú šli a ptali se jeho, jaká by toho příčina byla, že by v takovú chvíli po noci sem i tam sám chodil, kdež jim Linhart, jich švokr, všecky ty věci,