napomíná ku pokání rozličnými spuosoby, až i zázraky, ale také přijímá ochotně každého, kdož by se obrazil a obrátil k němu, a hned shlazuje všecky hříchy takového, by pak jakkoli mnozí a velicí byli, nad to promíjí pokuty i rány, jakož jsme již slyšeli. Žalm 50. Jan v 3. Neb, co jest učinil ninivetským, Davidovi i jiným kajícím, tim se každému zamlouvá, kdož by pokání činil, jakž skrz proroka oznámeno. Bude-li pokání činiti lid tento ze zlého svého, o kterémž mluvil jsem proti němu, činiti budu i já pokání nad zlým, kteréž jsem umyslil, abych učinil jemu. Jer. v 18.

Ale svět, totiž lidé zhovadilí, nemá pozoru na to Boží milosrdenství, aniž ho užívati dobře umí. Neb jestli napomíná Bůh, nic na to, by pak i hroznější nad tyto zázraky ukazoval, nedbá a pakli začne časně trestati, chtěje aspoň tudy k sobě obrátiti, tehdy, neb nějakým jiným příčinám to připisují, neb se na Boha domlouvají a proti němu repcí, jako by jim křivdu činil. Jakož příklad máme na oněch Židech za času Ezechiele proroka, kteříž pravili: Otcové jedli hrozen kyselý a zubové synuov laskominy trpí, jako by je bez nich zasloužení, bez viny pokutoval a křivdu činil, tak jsou sobě počínali. Ezechiel 18. Jestli jim pak polehčí, tehdy čím dál horší bývají, až i někteří na milosrdenství Boží spolíhajíc, hřeší tím svobodnějí. Ale nástojte, což Pán Bůh s takovými hrozný a těžký soud držeti. Když pomine jeho milosrdenství, snesitedlnost a nastane jeho spravedlnosti přísnost.